Jak jste se dostal do Třeboně? Narodil jste se tu, nebo jste spřízněn s tímhle krásným městečkem volbou?
Do Třeboně mne přivedla náhoda. Dnes na den přesně před třemi lety si na mne ukázala prstem a řekla: „Jsi na řadě, dávám ti volnost!“ Dostal jsem krásnou možnost vybrat si ze všech krásných měst této republiky. Vybral jsem si Třeboň, protože nebyla pouze krásná, nýbrž byla nejkrásnější.

Četla jsem před časem váš velice kritický článek o pasivních životních postojích mladých lidí. Změnil se váš názor na mladou generaci a studenty?
Mladá generace (prosím negeneralizovat moji generalizaci) je z mého pohledu v rámci možností, které se jí nabízejí, pasivní i nadále. Možná bych trochu více zdůraznil aspekt motivace. V záplavě tisícera možností zůstává i po výběru průměrnost, daná roztříštěností. Ti, kteří vynikají, bohužel splývají s davem, se záplavou, která nás obklopuje ze všech stran moderních médií. Vyznat se v tomto chaosu vyžaduje buď umění, nebo nemístné zevšeobecnění. Možná, že je ona pasivita pouze výsledkem, ke kterému je směřováno nutně dobou.

Co si myslíte o fenomenu dnešní doby - facebooku?
Facebook je podivná záležitost. Zmizela na něm spousta lidí, doslova i do písmene. Je nám dána možnost se na jejich objevení podílet bytím na facebooku, tím se ovšem ztratíme zčásti také. Není to tak dávno, kdy jsem přemýšlel, nakolik je facebook sektou. Odpověď se vznáší někde mezi pravdou a nařčením, že jsem příliš prudérní a sto let za opicemi.

Nedávno proběhla sdělovacími prostředky alarmující informace o tom, že srovnatelná úroveň znalostí českých žáků a studentů rapidně klesá. Co si myslíte o příčinách tohoto jevu a o možnostech nápravy vztahu společnosti ke vzdělanosti? Chápu, že je to otázka na několika stránkový článek, ale vím, že máte jedinečnou schopnost zobecnění.

Jedinečná schopnost zobecňování je vlastnost dobrá do politiky, takže mne zamrazilo. Nicméně se o zobecnění pokusím. Úroveň znalostí ve společnosti je přímo úměrná vztahu společnosti ke vzdělání. Dokud tady nebude společenská poptávka, nebude ani politická nabídka, nebude ani úroveň vzdělání. Nejenom z mého pohledu je naprosto zřejmá závislost mezi finančními prostředky, napumpovanými do vzdělání, a návratností takto investovaných peněz. Je zřejmé, že politická zaslepenost volebními obdobími, bez přesahu střednědobých a dlouhodobých vizí o směřování tohoto státu, vede pouze k řečnění bez obsahu. Protože není vytvářen nátlak na tyto bezobsažné a nám vládnoucí duše, nemůžeme očekávat, že budeme dosahovat na jakékoli mety, které by znamenaly úspěch.

Zajímalo by mě, jaké je vaše životní motto…
Mé životní motto vyřkl italský a značně kontroverzní politik Rocco Buttiglione: „Když je člověk ponechán osamělý, sám sobě měřítkem všeho a bez obecně platného morálního kontextu, ztrácí smysl existence, propadá morálnímu relativismu, jehož výsledkem je království nudy, z něhož se snaží osvobozovat plytkým rozptylováním místo tvůrčího soustředění.“

Působíte jako středoškolský pedagog. Jaký je váš názor na státní maturity?
Valná většina z toho, co zavání státem, je mi podezřelá. Rovněž státní maturity pro mne, i přes horovné sliby a útěchy, znamenají v první řadě další z marných pokusů srovnat vše hezky do jedné lajny. Přitom je zjevné, a zrovna z našich dějin patrné, že takto srovnat vše do řady je utopie. Navíc podotýkám, že chaos, který přípravy provází, je desetkrát větší, než veřejnost tuší. Korunovací tohoto velkolepého projektu je poukazování na menší škody, které přináší dokončení projektu, v porovnání s jeho zastavením. Touto argumentací nám bylo v podstatě řečeno, že v případě obrnění se trpělivostí a vyčkáním bez časového limitu, dojde k přeměně čehokoli špatného v dobré. Pokud se ale budeme předchozím tvrzením řídit, je možné, že budeme na lepší časy čekat ještě hodně dlouho.


Štafetové otázky pro příští týden předá učitel Gymnázia Třeboň Martin Rosocha svému kolegovi Zdeňku Kučerovi.