Svůj náhled na situaci, která po uplynulý rok panovala na hradeckém gymnáziu, přiblížila v rozhovoru čtveřice vyučujících: Milena Machová, Eva Pravdová, Irena Vybíralová a Jana Burianová.

Pojďme se na celou situaci podívat od začátku. Jak to loni vypadalo po výměně ředitelů a co po ní následovalo?
Milena Machová: Rozloučili jsme se s panem ředitelem Vokáčem. Bylo velmi tristní, že po sedmadvaceti letech jeho působení nepřišel jediný zástupce města, který by mu za jeho práci poděkoval. Nesmírně oceňuji pana Matouška, bývalého starostu, který jediný vystoupil. A poté rovněž hosté z partnerského německého gymnázia. Bylo to hezké loučení, skončil kus našeho školního života.

Přišel nový pan ředitel. Skutečně nikdo neměl záměr mu škodit, ba naopak, všichni chtěli pomáhat. Říkali jsme si, že se na škole něco změní, také jsme dříve měli určité výhrady… Jenže se to začalo vyvíjet tak, jako by si pan Hembera zakládal soukromou školu. Neradil se se zástupkyní, kterou absolutně ignoroval i přes její opakované žádosti o schůzky a řešení věcí. Pak si vytvořil poradní sbor, pracovní skupinu z několika vybraných kolegů, kteří se s ním pravidelně scházeli. Řešili i soukromé věci, čímž docházelo k porušování ochrany osobních údajů. Oni nás měli informovat, ale to se většinou vůbec nestávalo. Co si tam řekli, to zůstávalo mezi nimi. Inspekce potvrdila, že je to ojedinělá věc, že obvykle se dělají normální velké provozní porady.

Irena Vybíralová: Protože býval mým žákem, tak jsme se několikrát sešli a já mu radila, aby chodil víc mezi učitele a bavil se s nimi. On řekl, že v rozvrhu není možnost, abychom se scházeli. Proto že vytvořil tuto pracovní skupinu.

V čem dalším tedy podle vás nový ředitel chyboval?
Milena Machová: První den, úvodní porada, dozvěděli jsme se, že vše předchozí bylo špatně a že teď začnou nové pořádky, včetně řady výpovědí. Začal se chovat ke kantorům, kteří ho učili a kteří byli jeho kolegové, když tu dříve působil, despoticky. V tak napjaté a tísnivé atmosféře se nám opravdu nepracovalo dobře a přestávali jsme se do školy těšit. Osobně jsem to pocítila několikrát. „Musíme se rozloučit, paní Machová.“ Na mou otázku proč odpověděl, že jsou velmi negativní ohlasy veřejnosti, že jsem překážkou toho, aby děti dávaly na gymnázium přihlášky. Za celý svůj profesní život jsem nečelila žádné tragické zprávě o své práci, takže takováto informace mnou značně otřásla. Totéž se dozvěděl kolega Jonák. Uplynulo pár týdnů, najednou se mě ptal, co bych chtěla učit. Uplynuly další týdny, a zase jsme se loučili, potom přišla žádost, zda bych ještě příští rok vykonávala dále funkci výchovného poradce, než si “vychová svého člověka“… Po několika dalších dnech odvolání z funkce VP, neb nebylo po více jak 20 letech mé činnosti nalezeno pověření od předchozího vedení.

Eva Pravdová: To bylo nejhorší. U pana ředitele neplatilo domluvené. Po týdnu, čtrnácti dnech bylo najednou všechno jinak. Takových případů bylo hodně, kdy něco slíbil a potom to popřel. Na to jsme nebyli zvyklí.

Irena Vybíralová: Řekla bych, že to není tak, že bychom ho nechtěli respektovat. Je s podivem, že kraj nedá nad nového ředitele supervizora, který by ho kontroloval a radil mu. Když nastoupí nový učitel, tak má také svého uvádějícího učitele.

Milena Machová: Nový ředitel by si - dle mého názoru -měl projít funkcí zástupce ředitele, aby se seznámil s příslušnou agendou a nebyl nucen se vše učit za pochodu. Přišel na školu odborník, vystudovaný „ajťák“, a neumí pracovat s počítači? Když kolegyně odletěly v rámci školního projektu na týden do Turecka, musely řešit každý den suplování on-line na dálku, nebyl schopen to obstarat sám. Paní zástupkyni zásahem do počítače vymazal všechno, co tam měla uloženo, a nedokázal to vrátit on ani odborná firma. Totéž se údajně stalo u mzdové sekretářky.

Většina z nás se velmi bála vystoupit veřejně s nějakou kritikou, ve škole panovala atmosféra strachu ze ztráty zaměstnání. Byla jsem jedna z prvních, která podala písemnou stížnost. Poslala jsem ji na inspektorát práce, na školský odbor a na inspekci. Přidaly se rovněž odbory.

Irena Vybíralová: Povinností zástupkyně, která je také ve vedení školy a má povinnost se o dobrý chod školy starat, je upozornit na to, když se věci dějí špatně. A jí se za to dostalo nepochopení.

Milena Machová: Paní zástupkyně do toho nechtěla zasahovat, byla naprosto zdrženlivá, až jsme jí to měli za zlé, že nic nedělá a nechá si od pana ředitele všechno líbit. Nechtěla prát špinavé prádlo na veřejnosti.

Postupně se do celé věci vložily odbory. Jak to probíhalo?
Eva Pravdová: S námi jako s odbory pan ředitel nekomunikoval. Měli jsme snahu, ale nebral nás jako partnera. Chodili za námi kolegové se stížnostmi a problémy, které mají s panem ředitelem, tak jsme to začali řešit přes oblastní odborovou organizaci. Informace se dostaly na školský úřad Jihočeského kraje, kde se kompetentní osoba z odborů dozvěděla, že pan ředitel jim sděluje, že je ve škole všechno v pořádku a nic se tu neděje. Po kontrole, která tu proběhla, se ukázalo, že ředitel cíleně zkresloval informace, čehož se týkala i naše následná stížnost na inspektorát práce, zřizovateli, na školskou radu a další adresy.

To byla ta největší stížnost na konci roku. Co jste v ní vytýkali?
Eva Pravdová: Plošné odebrání osobního ohodnocení všem zaměstnancům školy v prosinci roku 2018. To nebylo zdůvodněno nižší kvalitou práce, ale nedostatkem financí. Další výtka se týkala zmíněného způsobu nepřímého řízení pomocí tzv. pracovní skupiny. Hospitace probíhaly pouze u těch pedagogů, které chtěl ředitel propustit, a k tomu chyběla příslušná povinná dokumentace. Naopak údaje z těchto hospitací projednávala ona pracovní skupina, které do toho v podstatě nic nebylo. V několika případech došlo k porušení ochrany osobních údajů.

Nerovný přístup k pedagogům. U některých se poukazovalo na neaprobovanost, byli propuštěni, naopak u jiných se toto neřešilo. Dokonce to na příští rok mělo ještě narůst, podle plánu mají být vyučovány neaprobovaně matematika, čeština a další předměty. Další věc je bossing, to je hodně závažné. (To znamená, že z titulu ředitele vám bude vyhrožovat, že pokud neuděláte to nebo ono, tak si ponesete důsledky.) Konkrétním příkladem je odchod vedoucí školní jídelny pod nátlakem. Případů bossingu ale bylo víc.

Další věc byly maturity. Jedna studentka se odvolala na průběh maturity, takže přišla Česká školní inspekce a zjistila v dokumentaci takové nedostatky, že studentka dostala nový první termín. Říkali, že kdyby se odvolali všichni ze všech třech tříd, tak by tu šanci dostali taky. Agenda maturitních zkoušek je plně v kompetenci ředitele školy.

Zazněla také nespokojenost s tím, jak je na veřejnosti situace prezentována. Co například?
Irena Vybíralová: Kraj rozhodl o přijetí rezignace. Najednou se zvedla vlna odporu proti tomu, aby opustil školu, protože je vynikající. Za pana ředitele se podepisovaly děti z primy a sekundy. To jsou děti, které s ním nikdy nepřišly do styku, on je neučil, jak se k tomu mohou vyjadřovat, když ho neznají a neznají ty problémy? Myslím, že také spousta rodičů nic netušila o problémech uvnitř školy.

Eva Pravdová: Prezentuje se to tak, že je odvoláván kvůli změnám, které prováděl. Ale ona snaha odvolat ho byla kvůli chybám, kterých se dopustil. Na to pan ředitel ve svých prohlášeních zapomíná. Neodvoláváme ho my jako kantoři, ale zřizovatel, Jihočeský kraj. Čtyřčlenná kontrola si vyžádala dokumentaci, zkoumala úřední protokoly, shledala konkrétní pochybení, ví, co dělá.

Poslední otázka míří k paní zástupkyni. Co k celé věci říkáte?
Jana Burianová: Mě mrzí všechno to, co se kolem gymnázia a situace na gymnáziu rozvinulo. Věřím, že se to všechno časem podaří uklidnit, že se podaří nastartovat příští školní rok, což nebude snadné, protože už máme před sebou pouze měsíc srpen. Myslím, že ten, kdo bude přípravy na nový školní rok dělat, má před sebou velkou spoustu náročné práce. Pevně doufám, že se vše podaří připravit a vyřešit tak, aby nový školní rok proběhl bez problémů. Já žádné pověření k vedení školy až do doby nového konkurzu zatím nemám, informaci o rezignaci ředitele školy jsem se dověděla z tisku.