Po svém příchodu na gymnázium jste zavedl změny. Jaké?
Když se budeme bavit o změnách, tak je potřeba je vnímat ve dvou časových rovinách. Změny, které jsem se pokoušel realizovat okamžitě, a změny dlouhodobějšího charakteru. U těch okamžitých bylo mým prvořadým úkolem stabilizovat ekonomickou situaci školy, protože ta se po mém zjištění jevila jako velmi rozporuplná, dokončit započatou rekonstrukci, která se také nevyvíjela úplně správným směrem, a co se týče pedagogického procesu, tak samozřejmě připravit školní rok takovým způsobem, abychom první září mohli otevřít školu a přivítat studenty.

Bohužel, v souvislosti s tím, že finanční situace školy nebyla úplně optimální, bylo potřeba přijmout určitá redukční opatření v podobě spojování málo početných skupin oddělených předmětů, případně rozhodnout, jestli vůbec u všeobecně vzdělávacích předmětů jako matematika a český jazyk v půlení pokračovat, a podobné záležitosti.

Z těch prvních věcí, které nastaly krátce po zahájení školního roku, bylo to, abychom opravdu všichni porozuměli tomu, že máme nějaká práva, ale také nějaké povinnosti, že musíme svou pracovní činnost nasměrovat ve prospěch žáků a školy, že očekávám plnění pracovních povinností.

Na druhou stranu jsem v tom napnutém rozpočtu dokázal najít zdroje, které najednou po několikaletém ignorování suplovaných hodin a jejich neproplácení, umožnily nastavit mechanismus, že za každou odpracovanou hodinu dostanou vyučující standardně zaplaceno. Začal jsem připravovat a uplatňovat mechanismus toho, že bude-li práce navíc, zaslouží si nějaké ohodnocení. To jsou standardní stimuly, které já vnímám jako běžné, které by měly fungovat – za dobrou práci slušné peníze.

Za rok vašeho působení opustilo školu několik vyučujících. Z jakých důvodů?
V doběhlém školním roce došlo mezi pedagogy k ukončení šesti pracovních poměrů. U třech z nich došlo k ukončení dohodou obou dvou stran, jednalo se o odchody do penze. U dvou odchodů se jednalo o jednostranný akt výpovědi ze strany zaměstnavatele pro zjištěnou nekvalifikovanost, což mám nějakým způsobem podloženo a bude to ještě řešeno nejoprávněnějším arbitrem, který při soudním projednávání posoudí, jestli ten krok byl nebo nebyl správně. Poslední odchod se týká kolegy, který měl pracovní poměr na dobu určitou, a tento poměr jsem mu pro další školní rok neprodloužil.

Jak se celá situace postupně vyvíjela? V souvislosti s výkonem vaší funkce se hovoří o anonymních udáních a dalších podobných záležitostech.
Počítal jsem s tím, že ta situace bude velmi složitá. Jenom jsem si neuměl představit jak až moc. Velmi mě překvapily takové kroky, se kterými úplně neumím pracovat, protože se považuji za poměrně přímého a transparentního člověka a jsem schopen i nepříjemné věci si vzájemně sdělit, případně je vyslechnout.

Za tu dobu jednoho školního roku, kterou jsem měl možnost tady na gymnáziu působit, jsem byl opakovaně atakován způsoby, které jsou pro mě netransparentní, nepochopitelné. Jedná se o různá anonymní sdělení, která v průběhu celého roku směřovala na různé instituce.

Započalo to přímým oslovením mne, kdy jsem byl - s odvoláním na zákon o svobodném přístupu k informacím – úkolován, abych prokázal svou schopnost tuto školu vést. Dále to pak bylo anonymní sdělení, které bylo výrazně negativnější a bylo směrované do e-mailových schránek všech ostatních učitelů školy. Pak tam byly takové záležitosti jako anonymní podnět k prošetřování na policii a státní zastupitelství.

Potom už to šlo v relativně rychlém sledu, anonymní podnět na krajský úřad, těch bylo vícero, anonymní podnět na ministerstvo školství a školní inspekci. Na konci školního roku se k těmto podnětům přiřadily obličeje a určitá skupina lidí se k těm tématům přihlásila a zvedla je a vedla diskuzi už zcela transparentně. Ale nikoliv napřímo se mnou, ale přes nadřízené orgány.

Jak probíhalo podání vaší rezignace? Proč jste se ji potom rozhodl stáhnout?
Minulý týden v úterý jsem byl pozván paní vedoucí školského odboru na schůzku k radnímu pro školství. Při telefonické pozvánce jsem byl zván na přátelskou návštěvu u kávy. Musím říct, že jsem si asi byl vědom, že až tak klidné a přátelské posezení to nebude.

Po přivítání zazněla výzva, abych svou funkci pro celkové zklidnění situace položil, a jako silný argument zaznělo, že je silná rodičovská komunita, která je s mým konáním na pozici ředitele hrubě nespokojena. Rodiče vnímám jako velmi výrazného partnera, se kterým jsem se vždy snažil komunikovat a vycházet - i když připouštím, že ne vždycky bylo možné požadavkům a žádostem vyjít vstříc. I tak jsem ale podněty vnímal a snažil se s nimi pracovat. Na mou doplňující otázku, jestli by ta informace šla nějak zpřesnit, zaznělo zhruba: „No, divil byste se, ale je to velmi početná skupina.“

Nespokojenost ze strany učitelů, ze strany vedení radnice, teď mi byla deklarovaná nespokojenost mezi rodiči a žáky… Pochopil jsem, že jsem si prostředí znepřátelil tak výrazně, že setrvání ve funkci by bylo v podstatě nemyslitelné. Následně jsem ovšem udělal velmi nešťastné rozhodnutí, kdy jsem kladně odpověděl na dotaz, zda tu rezignaci dokážu podat na místě, okamžitě. Poté, co rezignace na místě vznikla, jsem ji skutečně podepsal.

Až v pozdější době, kdy jsem řadě partnerů – těch, kteří mají ke škole nejrůznější vztahy – tuto skutečnost oznámil, dostalo se mi úplně nečekané podpory, ať už z učitelské platformy, nebo se zvedly pro mě cenné silné hlasy z rodičovské oblasti, i od téměř neznámých rodičů, že je škoda, že jsem v sobě nedokázal najít další sílu, a že jsem nastolil něco, co oni vnímali jako dobrý stav.

Po vyhodnocení těchto ohlasů jsem na poslední chvíli zkusil zatáhnout záchrannou brzdu a požádal dopisem radní kraje, aby mou ukvapenou rezignaci přehodnotili a abych vzhledem k tomu, že existuje určitá agenda rozpracovaných úkolů, dostal prostor tyto úkoly dopracovat nebo je aspoň částečně saturovat nebo pouzavírat.

Co dodat závěrem?
Na závěr bych zkusil říct, že jsem za ten rok v pozici ředitele nasbíral obrovskou spoustu zkušeností, která se mi za předchozích dvacet let profesní praxe nedostala. Zkušenosti byly různorodé, setkal jsem se s pozitivními, povznášejícími, ale i s takovými, které bych si rád odpustil.

Chtěl bych říct, že ať situace dopadne jakkoliv, tak mým cílem nikdy nebylo jít proti jakékoliv skupině lidí. Pokud jsem činil nějaké negativní kroky, byly činěny pouze za cílem určitého zkvalitnění, zefektivnění určitých pracovních procesů. Jako člověk, který má relativně bohaté zkušenosti z jiného než školského sektoru, jsem byl překvapen, jak tyto zkušenosti ze soukromého prostoru jsou v rozporu s tím, jak fungují naše školské instituce včetně našeho gymnázia.