Dostat se totiž na zahraniční dovolenou za železnou oponu nebylo nic jednoduchého. Zájemce musel získat vízum a devizový příslib, jinak se nikam dál než do zemí tehdejšího socialistického tábora nepodíval.

Krátce po 17. listopadu, již 4. prosince, rakouská strana rozhodla o možnosti návštěvy Čechů bez víza. Možnosti vycestovat do Rakouska v rámci bezvízového styku v prosinci využily i tisíce občanů z Jindřichohradecka.

Fronta na šilinky
Jak jinak – v zemi, kde byli lidé zvyklí stát na všechno fronty – pořádně rušno bylo v jindřichohradecké bance, kde si lidé měnili valuty. A jak regionálnímu týdeníku tehdy odpovídal na dotaz náměstek jindřichohradecké pobočky Karel Pokorný?
„Informace o této službě jsme dostali až v pondělí, tedy 4. prosince odpoledne, a neměli jsme možnost téměř vůbec se na to připravit. Běžně máme v provozu jednu pokladnu, v úterý jsme otevřeli dvě a ve středu zvýšili na tři. Prodloužili jsme i pokladní hodiny." Pro banku to znamenalo, aby se do směnárenské činnosti zapojili i další pracovníci a tím tedy přijali i zvýšené riziko. Jde přeci o práci s penězi, uvádí se dál v článku. A protože bylo za socialismu nedostatkové každou chvíli něco jiného, těžko se odpovídalo i na dotaz, zda devizy budou.

Lidé si mohli vyměnit na jeden pas 300 šilinků za 530 korun a později za 647 korun.

Kolony u hranic
Rušno bylo také na celnicích. V Nové Bystřici se v sobotu fronta prý táhla až k Potočné. Cestující byli odbavováni ve čtyřech proudech a řada aut se zkracovala. Nejvíce zdržovala skutečnost, že turisté neměli řádně vyplněné statistické lístky, které byly místo výjezdní doložky.
Rovněž v Halámkách byl největší nápor v sobotu, kdy odbavili 8200 lidí a čekací doba činila přibližně hodinu. Ve špičce se čekalo až tři hodiny.

První zájezdy
Na nové možnosti se připravila i hradecká pobočka cestovní kanceláře Čedok, která od 9. prosince organizovala autobusové zájezdy do Vídně, Salcburku a Lince.

Mezi těmi, kdo využil možnosti vyrazit do Rakouska, byl i Sláva Rejthar z Horní Pěny. „Do Rakouska jsme jezdili hned po otevření, jak přes Novou Bystřici, tak poté i od Slavonic. Ve Slavonicích jsem byl při slavnostním otevírání hranice. To zde ještě nebyl přechod do Fratres, ale pouze louky," vzpomíná.

Konec drátů
Již v závěru prosince začaly z hranice s Rakouskem, stejně jako v celé republice, mizet ostnaté bariéry. Tyto práce byly původně v plánu až na jaro, ale vývoj událostí to uspíšil. Dobývat ostnaté dráty, sloupy a zátarasy ze zmrzlé země nebylo nic jednoduchého. Zmenšila se i šířka hraničního pásma, ale střežení státní hranice neskončilo.

Anketa: kdy jste se poprvé podívali za železnou oponu?