Známý útěkář, jemuž má nyní mříže legálně odemknout prezidentská milost, si tak v Budějovicích natrénoval svůj velký „kousek" – úprk z věznice Mírov, odkud se dostal v roce 2000.
Jak to tenkrát přesně bylo, se už nedozvíme. Mluvčí českobudějovické věznice Václava Káplová to už před časem zdůvodnila tím, že oficiální materiály, které byly tehdy k události shromážděny, podléhají pravidlům skartačních dob a v současnosti už nejsou k dispozici. Ve věznici už nepracují ani přímí účastníci události.
Útěk z vazební věznice v Českých Budějovicích. Infografika: Deník/Miroslava Jindrová
Jiří Kajínek pobýval ve Vazební věznici v Českých Budějovicích v průběhu roku 1994 po dobu přibližně čtyř měsíců.
„Utekl z prostoru vycházkového dvora, který je umístěn na střeše jedné z budov uvnitř justičního areálu," upřesnila Václava Káplová.
Řešení vycházkových dvorů bylo podle ní tehdy považováno nejen za určitou raritu, ale i za důležitý bezpečnostní prvek, který měl snížit riziko útěku nebo navazování nedovolených styků mezi vězni.
Nadřízené orgány proto rozhodly, že ke střežení vězňů stačí pouze dozor příslušníka z ochozu strážní věže. Ten neměl zbraň.
Jiří Kajínek byl již tehdy fyzicky dobře vybaven a údajně měl roztrhnout pletivo natažené nad vycházkovým dvorkem, které bylo jediným zajišťovacím prvkem. „Pak se mu podařilo dostat se přes střechy jednotlivých budov ven z věznice. Strážný o útěku okamžitě informoval své nadřízené, ale protože nebyl ozbrojen, nemohl zasáhnout," uvedla Václava Káplová.
Další příslušníci vězeňské služby začali vězně, který zamířil k zimnímu stadionu, pronásledovat. Zde jej poté, co vyšly varovné výstřely do vzduchu, zadrželi a eskortovali zpátky do věznice. Údajně měl po dopadení prohlásit, že to byla jen zkouška a jeho chvíle jistě přijde.