Dorazil i jihočeský hejtman Jiří Zimola. Po programu, který si pro návštěvníky připravily místní děti, začala prohlídka celé školy. Jak se všichni shodovali, je moc hezky vybavená, veselá, barevná a doplněná vtipnou a milou výzdobou.
A pro pamětníky byly snad největším lákadlem staré fotografie a albumy. Chodili jsme sem v 60. letech. To bylo všechno trochu jinak a magnetofon a sluchátka byly doslova moderní vymožeností,“ říká Jiří Novotný.
„Řídící nám hrál i na housle, to už se těžko vzpomíná. Bylo to všechno jiné,“ doplňuje ho Stanislav Tůma. S dalším z trojlístku Vladimírem Geistem pak svorně dodávali, že všechny rošťárny učitel vyřešil s žáky hned na místě: „Tahalo se za pejzy, občas padla i facka, ale poznámky jsme nedostávali.“
„Byly tu parkety, uprostřed stála litěná kamna a byla výborná jídelna. Kuchařka měla radost, že nám chutná a pořád přidávala,“ vzpomínají ti, kteří již mají školní léta dlouho za sebou. Přidávají i zážitky se zubařem, který přijížděl v šedivém autobuse. Natáhl se kabel, aby fungovala předpotopní vrtačka a žáci k němu chodili „trpět“ po dvou.
“Škola měla dvě třídy a v každé bylo až kolem 30 dětí. Dnes je jich daleko méně,“ dodali.
Také Jana Doležalová má velice hezké vzpomínky na školku, kde učila i její maminka.
Dnes má škola 11 a školka 25 dětí a do současné budovy zámečku byla přestěhovaná po válce. Pak byla zavřená a před 20 lety znovu otevřená. Původní budova školy, kde nyní sídlí obecní úřad, byla vybudovaná již v roce 1801.
Současná ředitelka Ivana Neumanová je zde tři roky. Před tím léta působila ve školní inspekci. „Měla jsem možnost učit i ve velké škole, ale tohle se nedá srovnávat. Je to rodinná atmosféra, ke každému dítěti se přistupuje individuálně, musí být dobrý vztah i k rodinám dětí. Tady všichni včetně personálu musejí táhnout za jeden provaz a nedá se hledět na čas,“ uvedla.
