Příjemná atmosféra pokračovala i v přilehlé místnosti, kterou se rozléhala meditační hudba. Doprovázela totiž relaxační cvičení, jehož se pod odborným dohledem koordinátorky volnočasových aktivit Lenky Radkovičové účastnili tři klienti občanského sdružení Proutek a jedna klientka Centra sociálních služeb v Jindřichově Hradci.

„Pravidelné dopolední cvičení jsme začali vloni v září. Jsme v zapůjčených městských prostorách Domu s pečovatelskou službou a od léta sem vedení města nechalo zakoupit rotoped, který je uzpůsobený pro seniory. Myslela jsem si, že bude klienty zajímat jen ze začátku, ale je stále více oblíbený,“ vysvětlila Lenka Radkovičová.

Podle jejích slov se k dopoledním cvičením často přidávají i babičky z Domu s pečovatelskou službou, které jinak společenskou místnost využívají až od dvou hodin odpoledne. Tam jim pak pracovnice Mesady uvaří podle jejich přání třeba čaj nebo kávu. Ale cvičení si prý oblíbily i proto, že jim po něm přestaly zdravotní problémy.

„Trochu nám cvičení přerušily Vánoce a asi i počasí, ale věříme, že babičky zase začnou chodit. Říkaly, že je po cvičení přestávají brnět ruce a nohy. Máme tu i nemocné s anginou pectoris, takže je hlídáme a jejich cvičení konzultujeme s lékařem. Nejvíc všechny baví rotoped,“ dodala Lenka Radkovičová.

Všichni přítomní, Věrka, Přemek, Tomáš a Petr, jí hlasitě dávali za pravdu. Cvičení je tam totiž baví ze všeho nejvíc. Přemek tam dokonce i zhubl z 91 na 84 kilo. „Cvičím pro zdraví, ale také trénuju, protože chci na olympiádě v Českých Budějovicích porazit Roberta Erharta a pak Michala Vrbu na Atletickém Jindřicháči,“ dodal s úsměvem Přemek, kterého jinak baví kultura a životopisy slavných lidí. Petr rád cvičí kromě rotopedu také na míči a kolíbce. Tomáš pak po cvičení rád maluje a podle Lenky Radkovičové zvlášť dobře na hedvábí. Věrka ráda háčkuje a vyšívá a líbí se jí, že je tam přátelská atmosféra a že se mezi sebou nehádají.

V sousední místnosti jsem zastihla i Josefa Bezecného, který sem od loňského roku dochází, aby se naučil pracovat na počítači. Má totiž plný invalidní důchod a snaží se najít práci, třeba jako hlídač.

„Už udělal pokroky, zrychluje se ve psaní, umí i různé úpravy textu a umí si vyhledávat i na internetu třeba v nabídkách volných míst úřadu práce. Postupně se stále učí něčemu novému,“ vysvětlila vedoucí pobočky Jana Hadačová.

Podobně k nim totiž v týdnu dochází podle jejích slov více klientů, aby se naučili pracovat s moderní technikou. Patří mezi ně i senioři, kteří chtějí často vysvětlit i zacházení s mobilním telefonem včetně otevírání a posílání sms zpráv. Učit se něčemu novému je prý baví a ničeho se nebojí. Hlavním cílem je však podle Jany Hadačové pomoci zejména lidem s částečným nebo plným invalidním důchodem, aby si mohli najít práci. Často je i v prvních dnech na jejich pracoviště doprovázejí, aby si tam snadněji zvykli.

Další dvě pracovnice Mesady, které jsem nezastihla, dochází jako osobní asistentky za lidmi, kteří jsou většinou upoutaní na lůžko, do jejich domovů. Mají jich ve městě na starosti kolem deseti.

Hodinu jsme strávili v jindřichohradecké pobočce Mesady.