Dočasné působiště po dobu opravy našlo na římskokatolické faře, avšak jak říká vedoucí „péčka“ Milan Týmal, návštěvnost tam byla oproti běžnému působišti nižší.

Od nového roku došlo u vás ke zrušení takzvaného kontaktního centra pro drogově závislé, co tedy nyní vlastně nabízíte?
Hlavní cílovou skupinou jsou rodiče, kteří mají problém s dětmi užívajícími drogy, ale třeba také partneři drogově závislých nebo sami uživatelé, kteří přemýšlejí o změně způsobu života a potřebují pomoc.

Jaké zázemí má tedy nyní poradna?
Jsme ve stejných prostorách jako před rekonstrukcí. Máme zde zázemí pro terénní program, pro protidrogovou poradnu, dále terapeutickou místnost, školící místnost a čekárnu.

Jak je na tom P.Centrum personálně?
Jsem tam vlastně jenom já a pak externisté – psychoterapeut a školitelé. Měli jsme dvě terénní pracovnice, ale nyní jedna bude končit.

Pokud tedy někdo usoudí, že má v rodině problém se závislostí, jaká k vám vede cesta?
Poměrně jednoduchá, stačí buď rovnou přijít nebo si domluvit telefonicky konzultaci na čísle 775 567 705. Někdy k nám ale odkazují klienta pediatři, sociální pracovníci nebo učitelé.

Jak široká je vaše klientela?
V průměru je to tak osmdesát lidí ročně, z toho je kolem patnácti uživatelů drog.

Máte třeba přehled o drogové scéně v regionu?
Bohužel nemáme. Oni většinou mají jednoho člověka, o kterém se ví, že je na drogách, který se nebojí, komunikuje a vše potřebné za ně zjistí a zařídí. Jindřichův Hradec je malé město a uživatelé drog se hodně bojí prozrazení.

Pokud se klient dostane k vám, co následuje?
Nejprve musíme určit stádium problému, zda na něj stačí poradenství, terapie, nebo zda je již nutná léčba. Tu je možné absolvovat ambulantně nebo pak v léčebně. Nejbližší jsou v Jihlavě, Červeném Dvoře a Jemnici, kde je pobyt tři až čtyři měsíce. Těžší případy pak mohou být potom ještě zařazeny do terapeutické komunity, kde je možný až roční pobyt. Nejbližší je Podcestný mlýn u Dačic. Další možností jsou třeba takzvané Domy na půl cesty, které jsou obdobou chráněného bydlení a kde si klienti do půl roku musí najít bydlení a práci – to je dnes pro ně ale hodně obtížné.

Poradil byste třeba rodičům, jak poznají, že má dítě problém s drogami?
Předně musím říct, že jsou rodiče dvojího typu. Jedni hned při jakémkoliv náznaku přijdou a mají snahu věc řešit. Druzí naopak dlouho vyčkávají a říkají si, že problém zvládnou.

Mezi příznaky drogové závislosti patří hlavně zhoršení komunikace dítěte nebo vůbec žádná, zhoršení školních výsledků, doma se ztrácejí peníze či předměty, dítě se pohybuje ve společnosti podivných kamarádů, často se objevují i dluhy, přicházejí výchovné problémy a poté i kolize se zákonem.

Měli by si uvědomit, že je to problém, který se musí řešit jako kterýkoliv jiný.

Pokud si u nás domluví konzultaci, je ideální, může–li přijít celá rodina včetně problémového dítěte. Se členy se pak hovoří zvlášť. Zprostředkováváme jim vlastně vzájemnou komunikaci, čili vidět svět toho druhého a hledat problém, který za tím vězí. Droga totiž bývá nesprávným pokusem o řešení problému jiného, takže nakonec jsou z toho problémy dva. Pokud nechtějí věc řešit děti, ale pouze rodiče, organizujeme pro ně rodičovské skupiny, kde je nejpodstatnější vzájemná podpora. Určitě se ale vyplatí přijít včas.

Co bývá podle vašich zkušeností nejčastěji tím prvotním problémem?
Většinou nedostatek pocitu životního štěstí a sebejistoty. Mladí mají dojem, že je podstatné si užívat a bavit se, což samozřejmě není pravda.
Mladý člověk musí nejprve poznat sám sebe, k čemu se hodí, kde bude užitečný, tedy najít si něco, čemu se říká smysl života. Drogy jsou prokletí a pokud nenajde v životě nic pořádného, tak se k nim často i po letech vrací.

A daří se vám to? Mám dojem, že zrovna s hledáním smyslu života mají problém i mnozí dospělí.
Většinou ne úplně, ale daří se trochu zlepšit situaci. A pak přijde třeba nějaká změna v životě, která časem přinese schůdné řešení.

V jakém stádiu jste schopni v P.Centru závislost ještě zvládnout?
To záleží na síle závislosti, na kolik člověka již ovládá. Závislost má čtyři dimenze: psychickou, která se projevuje velmi silnou chutí na drogu, fyzickou, jež se při absenci drogy projevuje silnými abstinenčními příznaky, sociální, která je vazbou na lidi a prostředí spojené s užíváním drogy, a spirituální zastupující náboženský rozměr – stejně jako božstvo žádá oběti a něco dává, jen ty oběti jsou ale pak čím dál tím větší.

A co třeba kuřáci? Všeobecně se ví, že závislost na nikotinu patří mezi ty nejsilnější. Jim také třeba poradíte?
Od února předběžně bychom chtěli otevřít protikuřáckou skupinu. Přihlásit se může v podstatě každý, kdo chce přestat kouřit. Půjde o komplexní řešení závislosti – od rozumového pochopení, přes kondiční cvičení, změnu životního stylu až po úpravu stravy, aby se zabránilo obvyklému přibírání na váze.