„Zapekáme si?“ ptá na plácku vedle prachatického hřbitova na Velikonoční pondělí slečna hloučku holek. V prostoru to žije. Přišlo asi dvě stě lidí s pomlázkami a košíky vajec. Někdo sice koleduje s pomlázkou, většina ale přišla pekat.

Pravidla pekání: Vyzvete kolemjdoucího k souboji a ťukáte špiškou vašeho vajíčka o špičku vajíčka soupeře a pak stejně druhými stranami. Vítěz, jehož skořápka zůstane celá, vyhrává vajíčko druhého.

Na souboj s vařenými velikonočními vejci se přichystaly i Saša Sandanyová a Adéla Frnochová. „Jde o to, jestli jsou obě strany vajíčka celé nebo ne,“ vysvětlují holky, které prý na akci chodí už odmala. „Špičkou o špičku a prdelkou o prdelku,“ radí. Komu skořápka zůstane celá, získává soupeřovo vajíčko. Je vidět, že setkání je neorganizované, lidé jsou prostě zvyklí přijít si popovídat a oslovovat kolemjdoucí.

Pamětník Miroslav Bojanovský žije v Prachaticích už od roku 1959. „Už tenkrát to byla tradice,“ odpovídá na otázku, jak dlouho v Prachaticích pekají. „Lidi jdou vedle na hřbitov, pak se tady všichni schází,“ vysvětluje Miroslav Bojanovský. Že se akce koná dvě stě let, odhaduje místní rodák čtyřiašedesátiletý Jan Šrámek. „Byl jsem tu pokaždé, jen dvakrát ne kvůli sněhu,“ vzpomíná. Dnes už vodí na akci vnuky.

Adéla Frnochová si kraslic přinesla pět a už dvě vyhrála. „Mám je totiž s voskem a domácí, ty jsou pevnější,“ ukazuje pomalované vajíčko. To Marie Gita Gabrielli vejce zase vaří naležato. „To aby tam nebyla bublinka,“ usmívá se.

Jiný trik vysledovala šestnáctiletá Daniela Grillingerová z Husince. „Naše tajná technika je namazat je sádrou,“ prozrazuje. A zdá se, že to funguje. „Kolikrát je ani nemáme jak sníst,“ směje se dívka. Vajíčka má krásně nabarvená. S maminkou Natálií je barvily cibulí, pampeliškami i řepou. „Děláme to poctivě,“ říkají, i když na vzhledu vajíček při souboji nezáleží. Bratříčka Davida vzaly na pekání poprvé.