„V následujících letech byly provedeny mnohé rekonstrukce, aby se zde dalo bydlet. Vybudovali jsme zde také dílnu,“ uvedl sociální pracovník z Podcestného mlýna Jan Bartošek.

Tento program vznikl původně v Brně, později pak byly vytipovány další tři lokality. Součástí objektu jsou i hospodářské budovy. „Mezi ně patří již zmíněné dílny a stáje pro zvířata. Máme zde koně, prasata, kozy a kachny. Je to trochu jako farma, i když to nepředstavuje hlavní součást našeho programu. Svépomocí jsme si pak vybudovali fotbalové hřiště, které umožňuje klientům učit se nakládat s volným časem,“ říká Bartošek.
Terapeutická komunita nabízí léčbu lidem z celé České republiky od 18 let a nemá stanovenou žádnou horní věkovou hranici.

„Snažíme se, aby si klienti byli věkem blízcí. Průměrný jejich věk je zde 25 až 26 let. Kapacita našeho centra je 15 lidí, s tím, že jsou zde minimálně čtyři lůžka pro ženy, čemuž do roku 2001 tak nebylo. Většinou zde ale převažují okolo šedesáti procent muži,“ hodnotí Bartošek.
Klienti nastupují do Podcestného mlýna v okamžiku, kdy si například v psychiatrické léčebně uvědomí, že by chtěli takovou terapii podstoupit. Poté jim jsou zaslány podmínky pobytu v komunitě, po čtrnáctidenním detoxu nastupují a absolvují až roční léčbu, při níž je jim celých 24 hodin k dispozici terapeut. Po léčbě pak přichází na řadu pobyt v doléčovacích centrech.

Přechod do normálního života, kde na klienty čeká mnoho zátěžových situací je přece jen složitější, než pobyt v chráněném prostředí komunity. „Terapeutický tým tvoří několik lidí s rozdílným zaměřením a každý tedy pokrývá jinou oblast léčby. Sociální pracovnice pomáhá klientům se splátkovým kalendářem, či soudním jednáním, arteterapeuté, dramaterapeuté vedou terapeutické skupiny a speciální pedagogové nacvičují s klienty například jednání v krizových situacích tak, aby nevolili nejlehčí cestu, zpátky k droze. V Dačicích pak máme zajištěnou lékařskou péči, jak zubaře, gynekologa, tak praktického lékaře. Naším zájmem je, aby klienti dbali o svůj zdravotní stav,“ vysvětluje Bartošek.
Na chodu komunity se podílí všichni ze skupiny klientů, každý má svou roli, která se po čtrnáctidenním intervalu mění.

„Ti, co jsou u nás krátce, dostávají méně náročnější funkce a postupem času jejich náročnost zvyšujeme. Tím myslím úklid, praní, žehlení, organizaci práce, nákupy, hospodaření s penězi. Samozřejmě, že s těmi hospodaří ti klienti, kteří jsou zde třeba čtyři měsíce a u nichž se objeví už určitá zodpovědnost,“ sdělil Bartošek. Letos bylo nově v rámci terapie také zavedeno štípání dříví.

„Myslíme si, že je to smysluplné využití času vymezeného v komunitě na nácvik práce. Se dřevem pak obchodujeme a klient ví, že je jeho práce oceněna. Většina z těchto lidí nemá s odměnou za práci zkušenosti, jelikož spousta z nich nikdy nepracovala a nemá dokončeno ani základní vzdělání,“ komentuje Bartošek. Dodal, že v zimě se pak klienti většinou zabývají výrobou keramiky.

Ve výzdobě svých pokojů mají klienti volnost, avšak by se zde neměla objevovat pornografie, propagace drog či ideologie, které by vedly k potlačování práv a svobod. To by pak mohlo znamenat hrubé porušení pravidel.

Pro klienty terapeutické komunity platí pět základních pravidel. Zákaz užívání drog a alkoholu, dále pak není dovoleno používat násilí ani verbálního nátlaku, platí zákaz krádeže, sexu mezi sebou a jednoznačně platí podřízení se rozhodnutí komunity. Pokud klient porušuje některé z těchto pravidel, může být z komunity vyloučen. Jako nástroj modelování chování klientů a jako zpětná vazba pro ně slouží v komunitě „sankční systém“.

„Může to znamenat pouhé upozornění na chybu, nebo třicetiminutovou práci ve prospěch komunity navíc, pak napomenutí, podmínečné vyloučení a v nejhorším případě ukončení léčby,“ říká Jan Bartošek. Jak sdělil, nejčastějším důvodem vedoucím k porušení pravidel je vztah dvou klientů a malá motivace k trvalé abstinenci, což znamená, že klient uteče a dál pokračuje v užívání drog.

V průběhu léčby se provádí namátkové testy moči na přítomnost návykových látek v těle. „Pokud začne v komunitě mezi ženou a mužem vznikat nadstandardní vztah začnou se obvykle uzavírat do koalic a problémy řeší pouze spolu, přestanou se účastnit společné práce na skupinách, přestanou se tedy léčit. V takovém případě je smysluplnější ukončit léčbu jednoho z nich a doporučit mu léčbu v jiné komunitě.“ informuje Bartošek.

„Důležitým faktorem léčby je také kontakt s rodinou, obnovení vazeb s ní, i když někdy to bohužel nejde. Buď klient rodiče nemá, nebo propadli například závislosti na alkoholu, nebo se klienti netouží vrátit domů. Naštěstí ale většinou rodiny nabídku styku se svými blízkými přijímají. I klienti se pak naopak mohou podívat za svými příbuznými v rámci výjezdu,“ pokračuje Bartošek.

Do komunity je bez problémů doručována i pošta, klienti mají přístup k počítači. Pouze na začátku jsou omezeni v používání mobilních telefonů, což je z důvodu jejich bezpečí před kontaktem se světem drog. Nejsou ani odříznutí od společenského života. Mohou navštěvovat i různé kulturní akce a každým rokem se účastní sportovního klání pořádaného podobnými komunitami.

Závěr léčby pak provází rituál, kdy klient opouštějící komunitu přistupuje k namalovanému stromu života a na něj obtiskne svou barevně natřenou ruku. „Ukončení léčby nastává tak po roce, kdy už klienti odchází i s několika plány do budoucna,“ dodává Bartošek.

Za pololetí prošlo terapeutickou komunitou Podcestný mlýn asi 25 klientů, z nichž 18 bylo závislých na pervitinu, dva trpěli kombinovanou závislostí na opiátech a pervitinu a šest bylo závislých na heroinu. Podle odhadů Jana Bartoška, po ukončení léčby 75 procent klientů abstinuje.

Lucie Schmiedová