Jindřichohradecko – V uplynulých dnech jsme si v Klubu historie letectví v Jindřichově Hradci připomněli sté nedožité výročí narození válečného pilota Jana Klána. Ač nebyl rodákem z Jindřichohradecka, k našemu regionu měl velmi osobní vztah celou řadu let. Před okupací vlasti hitlerovci si totiž našel dívku svého srdce Vendulu Zezulkovou ze Studené, nejmladší ze tří dcer spisovatelky Vlasty Javořické (vlastním jménem Marie Zezulková), kterou si také po dlouhém šestiletém válečném odloučení v létě roku 1945 vzal. Ani poté jim však neúprosný osud, přesněji poúnorový politický režim roku 1948, nedopřál nic dobrého.
Nevím sice, kolik lidí si ještě v mé rodné obci Studená pamatuje onu slavnou svatbu, ale ještě za života pana generála Fajtla a jeho každoročních návštěv během „Setkání v J. Hradci“ na onu velkolepou událost rád vzpomínal. Nezapomněl na ni ani ve své knize Podruhé doma: „Čas plynul volně a klidně vstříc novým událostem v životě šťastných a spokojených válečných navrátilců. Jedním z nich byl náš bývalý příslušník Jan Klán. Bude se ženit… Odjeli jsme auty do městečka Studená na Českomoravské vysočině. Tam, kde Satrapova továrna vyráběla nejlepší párky na světě… Honzova nevěsta na svého chlapce čekala celou válku. Byla to láska jako trám, a tak svatba musela být jako řemen. A také byla!“

Několik vět o Janu Klánovi
Narodil se 22. ledna 1911 v Havlíčkově (dříve Německém) Brodě. Po gymnazijních studiích ve svém rodišti nastoupil vojenskou službu. V letech 1930 až 1931 absolvoval v Prostějově Školu pro důstojníky letectva v záloze, následně roku 1934 Vojenskou akademii v Hranicích, kterou ukončil v hodnosti poručíka. Létal v Olomouci u leteckého pluku č. 2, později u pluku č. 4 v Hradci Králové. V letech 1938 a 1939 byl Jan Klán již jako nadporučík převelen do Českých Budějovic, kde létal na stroji Avia B-534 jako velitel trojčlenné Četnické hlídce. Tehdy se také seznámil s budoucí manželkou Vendulou.
Po březnu 1939 obsazení Československa německými okupanty odešel J. Klán 16. května 1939 ilegálně do Polska, posléze odjel ve skupině čs. vojáků lodním transportem do Francie, kde musel podepsat podmínečný pětiletý závazek „dobrovolného“ vstupu do cizinecké legie. Díky rozpoutání válečného konfliktu byl čs. letcům závazek zrušen a Jan Klán se po výcviku na základně v Chartres dostává mezi prvními Čechoslováky 2. prosince 1939 na frontu. Byl zařazen u slavné jednotky GC II/5, vyzbrojené americkými stíhačkami Curtis Hawk H-75, v rámci které bojoval proti nepříteli až do konečné kapitulace Francie. Až do červnové kapitulace Francie dosáhl celkem pěti sestřelů (uváděny též 4), z toho dvou samostatně a tří v účasti, dále dva pravděpodobně. Zařadil se tak na šesté místo v přehledu docílených sestřelů čs. pilotů během francouzské kampaně. Za dosažené úspěchy byl vyznamenán francouzským válečným křížem, dodatečně dne 19. června 1942 řádem Čestné legie, dvakrát byl citován v divizních a armádních rozkazech. Během bojů nad Francií nalétal 55,30 operačních hodin.
Po pádu Francie unikl 26. června 1940 spolu se svými spolubojovníky z jednotky GC II/5 do Alžíru, následně pak lodí do Casablanky a Velké Británie, kde přistáli 8. srpna v přístavu Cardiff.
Již o deset dnů později byl zařazen mezi piloty aktivních záloh Britského královského letectva (RAF VR, osobní identifikační číslo 83 228) a po ukončení výcviku na letounech Hurricane Mk. I přidělen k 312. čs. stíhací peruti, se kterou se účastnil závěrečných bojů v legendární bitvě o Británii.
Dne 28. října byl vyznamenán Čs. válečným křížem 1939 a se zpětnou platností povýšen v čs. hodnosti na kapitána. O měsíc později byl jmenován velitelem „A“ letky a 27. května 1941 celé „třistadvanáctky“. Ze zdravotních důvodů však musel 5. června 1941 operační činnost opustit a velení perutě po něm převzal dnes již legendární škpt. Alois „Ámos“ Vašátko.
Díky svým bohatým zkušenostem byl J. Klán v červenci 1941 povolán jako styčný důstojník do Londýna ke štábu inspektora čs. letectva generála K. Janouška, zároveň povýšen na štábního kapitána.
Protože se mu úřednická práce nelíbila, požádal časem o opětovné zařazení k bojové jednotce. Nejprve byl 14. července 1942 přidělen k stíhací 605. britské noční peruti, dne 30. října 1942 pak převelen mezi Čechoslováky u slavné 68. noční peruti. V létě roku 1943 však byl na doporučení lékařů odeslán na Inspektorát čs. letectva v Londýně.
V únoru 1944 odjel štábní kapitán Jan Klán jako zástupce Františka Fajtla, velitele skupiny jedenadvaceti čs. pilotů – dobrovolníků, z Velké Británie do Sovětského Svazu. Zdlouhavý přesun přes Egypt a Přední Východ trval až do počátku dubna. Naši aviatici byli cvičeni na strojích typu Lavočkin La 5FN. Vznikl 1. čs. samostatný stíhací pluk v SSSR, který od 17. září 1944 aktivně zasáhl do bojů během Slovenského národního povstání.
Velitelem pluku byl štábní kapitán F. Fajtl, jeho zástupcem J. Klán. Operačním polním letištěm se stala mokřinatá louka u obce Zolná. Z důvodu nedostatku vycvičených operačních pilotů byl J. Klán pověřen od 9. října 1944 velením „Čs. leteckého výcvikového střediska“ v Přemyšlu, po nástupu podplukovníka Ludvíka Budína 27. prosince jako velitele střediska, byl major Jan Klán ustanoven náčelníkem štábu.
Po ukončení 2. světové války byl koncem května 1945 povýšen do hodnosti podplukovníka. Velel Letecké dopravní skupině, následně byl k 1. lednu 1946 vyslán na čs. ambasádu v Moskvě jako zástupce čs. vojenského a leteckého atašé. Zde se manželům Klánovým narodil syn Jiří Alexej. Po návratu do vlasti 1. února 1948 byl podplukovník Klán převelen na letiště v Českých Budějovicích. Po „Vítězném únoru 1948“ však začalo docházet k propouštění účastníků západního zahraničního odboje z armády.
Jan Klán byl nejprve snižován ve funkcích, poté 2. února 1949 definitivně propuštěn z armády a degradován. Perzekuce jeho rodiny však neskončila. Manželé Klánovi se proto spolu s další skupinou z řad příbuzenstva rozhodli k útěku z Československa.
V květnu 1949 opustili těsně před zásahem StB ilegálně rodnou vlast. Jan Klán jako bývalý voják vítězné spojenecké armády a nositel řady vysokých vyznamenání. Přes Rakousko se dostali do Velké Británie, v roce 1951 se přestěhovali do USA.
Zde nejprve pracoval pro vládu, později se vrátil ke svému milovanému létání. S novým jménem John Kent byl obchodním zástupcem světoznámé firmy Piper, kde mohl bezezbytku uplatnit své pilotní umění.

In memoriam
Jan Klán, válečné stíhací eso z bitvy o Francii a účastník bojů nad Velkou Británií, okupovanou Evropou a Slovenskem, zemřel 10. prosince 1986 v americkém Tusconu ve státě Arizona ve věku 75 let.
Morální rehabilitace a povýšení do hodnosti plukovníka v červnu 1991 se bohužel nedočkal.
Několik let jsem se spolu s paní Vendulou Klánovou marně pokoušel o dosažení plné rehabilitace v podobě propůjčení nejvyššího čs. státního vyznamenání Řádu bílého lva či udělení hodnosti generála jejímu manželovi. Jistý příslib kolem roku 1995 skutečně byl.
Bohužel vše skončilo jen u slov. Později s vysvětlením, že mrtvé už není třeba povyšovat a ani dekorovat vysokými státními řády…
Klasik říká: „Není malých hrdinů“. Přesto považuji za chybu, že tehdejší „sametoví“ úředníci na ministerstvu si nebyli ochotní zjistit výše uvedená fakta. Pak by možná alespoň v tomto případě změnili své striktní papírové rozhodnutí a in memoriam plukovník Jan Klán dosáhl zaslouženého ocenění.

Vladislav Burian, Klub historie letectví Jindřichův Hradec