Proč odejít z domova? Příčiny jsou různé. Od osobní nekázně přes strach a úzkost až k nezodpovědnosti a lehkomyslnosti. Ke krajnímu řešení vede lidi často zkratkovitá reakce, míní psycholog Jiří Kadlec.

Mezi nejčastější pohřešované osoby patří děti a staří lidé. Produktivní věk očividně tento jev příliš neohrožuje. Proč to tak je?
U starých lidí jde v drtivé většině o duševní změny, které stáří přináší. Odejdou z domova, zabloudí, zapomenou, kam jdou a podobně.

A u dětí?
Rozdělil bych to do několika skupin. Strach bývá jedním z velmi častých motivů útěků z domova. Dítě se bojí trestu za svůj prohřešek. U velmi malých dětí však velkou vinu nesou neopatrní a nepozorní rodiče, kteří dítko neuhlídají. Další skupinu tvoří lehkomyslné a nezodpovědné dívky. Ty podcení riziko styku s určitými skupinami a mohou se pak stát obětí únosu. V neposlední řadě za odchody a následným pohřešováním adolescentů jsou neshody s rodinou, protest proti autoritám i absence emočního zázemí, které následně hledají někde jinde. Tady bych znovu upozornil na nebezpečí rizikových skupin; do jejich vlivu se mohou děti na útěku dostat.

Jaký vliv má v rizikovém chování mládeže například počítač?
Tady vidím velké nebezpečí. Děti velmi často přes internet komunikují s naprosto cizími lidmi a mohou se stát obětí manipulací, které je posléze mohou dovést až k odchodu z domova. Hrozí tu i vliv negativního příkladu ostatních, s nimiž je komunikace přes počítač tak snadná.

Zvláštní skupinu pohřešovaných tvoří mladí muži…
To je podobné, jako když někdo nabourá a uteče od nehody. Když muž selže v roli živitele rodiny, jeho frustrace ho může dovést až k útěku. Tady jde o zkratkovitou reakci, čin v afektu. Něco jako když zdrhnete z čekárny u zubaře.

Každý týden utíká také někdo z diagnostických ústavů . . .
Záleží na tom, kam utíká. Motivem může být silný stesk po domově, stejně jako sociální nepřizpůsobivost, neochota podřídit se určitým normám, řádu. Přestože vědí, že je dřív či později chytnou, řídí se heslem carpe diem.