Větší vodu než před dvaceti lety Husinecká přehrada nezažila

Zdroj: Deník/Jan LakomýBedřich Křivánek byl tenkrát, dalo by se říci, na přehradě nováček. Jako hrázný tam pracuje od poloviny října roku 2001. Přehrada se začala stavět v roce 1934. „Nejvyšší přítok byl do srpna roku 2002 v roce 1954, tehdy to bylo 154 kubíků vody. Před dvaceti lety to bylo v první vlně 67 a v druhé pak 220 kubíků vody, po přepočtu katedry hydrologie ČVUT byl údaj upraven na 280 kubíků,“ srovnal Bedřich Křivánek přítoky vody, které jsou důkladně zapsány v povodňových knihách. Žádná velká voda se takovým údajům nikdy nepřiblížila, i když se povodně pravidelně opakují. Například v červnu 2009 do Husinecké přehrady přiteklo 168 kubíků vody. Přes sto kubíků, přesně 126, velká voda dosáhla ještě v roce 2013. Čísla se nedostanou ani na polovinu stavu největších povodní v roce 2002. „Každá povodeň je úplně jiná. Například v roce 2009 to se zvyšovala voda jen vinou každodenních bouřek po dobu dvou týdnů. Pršelo ale jen nad přehradou a v povodí pod už ne. Voda měla kam odtékat,“ popisuje hrázný.

V roce 2002 to byla plošná povodeň a Bedřich Křivánek na tu dobu vzpomíná s velkým respektem. V okolí kolovaly různé fámy, že voda jde přes silnici, že přehrada propouští a hrozí její zřícení. Tehdy také nebyly takové informační kanály jako dnes. „Jediná hláška o tom, jaká je další prognóza, přišla faxem, na kterém nebylo čitelného nic jiného než číslo, kolik může ještě napršet,“ dodává hrázný. Po první vlně proto všichni zaměstnanci Povodí na přehradě „jeli na plné obrátky“ a přehradou vypouštěli vodu tak, aby dokázali nádrž připravit na další a horší povodňovou vlnu. „Množství vody, které k nám přiteklo, bylo způsobeno i tím, že nad přehradou se trhaly mosty. Most se ucpal splaveným dřívím a balíky sena, vytvořila se laguna, protrhl se a voda pokračovala dál k dalšímu mostu. Tak se vlna vlastně násobila,“ vysvětluje Bedřich Křivánek a říká, že vyprazdňování přehrady skončilo někdy ve tři hodiny ráno 12. srpna a povedlo se hladinu dostat zhruba dva a půl metru pod přeliv. Jenže přítok vody se zrychlil natolik, že hrázný měl čas jen několik desítek minut na to, aby obvolal starosty obcí pod přehradou.

Na povodně 2002 se nedá zapomenout, říká meteoroložka Alena Zárybnická

Situaci tehdy komplikovalo i to, že vypadla elektřina a Husinecká přehrada zůstala zhruba dvanáct hodin bez proudu. Mobilní telefony pořádně nebyly, spojení fungovalo pouze přes vysílačky. V době povodní v roce 2002 bylo zázemí na přehradě ještě z dob její výstavby a monitorovací systémy, i když tenkrát moderní, byly poplatné své době, chyběla centrála, která by nahradila dodávku proudu. „Tu jsem sehnal přes krizový štáb až někdy odpoledne, a to už jsme zase byli pod maximální hladinou,“ vzpomíná hrázný.

Husinecká přehrada byla kompletně uzavřená. V bezproudí nešly otevřít spodní výpusti. Tehdy voda překročila maximální hladinu přehrady o třiatřicet centimetrů. Z důvodu výpadku telefonních linek nikdo na Husinecké přehradě nevěděl, jak se bude přítok do přehrady vyvíjet dál. Na místo museli policisté a hlídali, aby na korunu hráze nikdo nevstupoval a mohla být rozmístěna technika na odstraňování splavenin. „Co bylo nejhorší? Nejhorší byli lidi a jejich povodňová turistika,“ říká rezolutně hrázný. Ve vodě tehdy plavalo kdeco. Vytopená byla pila v Podedvorech, ve vodě plavaly chaty z Rechlí, vyvrácené stromy, které voda vzala podél řeky. „Chaty jsme odtahovali mezi stromy, kde jsme je vázali ke stromům. Na jednu z nich jsme pak zapomněli a ta zůstala viset dva metry nad zemí,“ vypráví, jak to tehdy před dvaceti lety vypadalo. Hasiči měli plné ruce práce a snažili se zajistit veškeré naplavené věci, aby se nedostaly k hrázi. „Tehdy hasiči přišli s nápadem, že přes nádrž natáhneme horolezecká lana a všechno, co vykukovalo z toho balíku naplavenin, se nám podařilo k lanům zavázat, a tak jsme splaveniny stabilizovali v jednom místě asi 150 metrů před hrází,“ popisuje hrázný Bedřich Křivánek nekonečnou práci. Na Hrašovce (nedaleké louce u Husinecké přehrady, pozn. aut.), kam čluny odtahovaly splavené kmeny, je pak chlapi s těžkou technikou vytahovali z vody ven. Pomáhali při tom hasiči, vodní záchranná služba, Menzi Muck od firmy Stavoplastkl. Armáda poslala na pomoc stroj UDS. Všichni si zaslouží poděkování.

Kamenný hrdina odolal náporu nespoutaného živlu

Koruna hráze tehdy byla sice užší, ale protože hasiči, zaměstnanci Povodí a další dobrovolnici nenechali ucpat přelivy naplavenými kládami, nešla voda přes silnici. „Vlastně při žádné povodni nešla voda přes silnici, vždy skončila v přelivech a do jejich úplného zalití chybělo devatenáct centimetrů,“ vyvrací Bedřich Křivánek důrazně fámy, které se dodnes v okolí vypráví. Dodává ale, že jakmile je voda v přelivech, není možné ji regulovat a může jen varovat obce pod přehradou, že se děje něco, co se dít nemá a není možné tomu zabránit. „Povodeň byla tak obrovská, že to nešlo zadržet. Je to stejné jako mít pětilitrovou sklenici, přelévat ji do půllitrové a čekat, že nic nepřeteče,“ přirovnává a dodává, že každý hrázný, který na Husineckou přehradu nastoupil, měl do dvou let povodeň. Když v roce 1935 nastoupil hrázný Jaroslav Petr, měl povodeň v roce 1937, František Kysela měl povodeň v roce 1954, pan Bredl zase v roce 1972, Bedřich Křivánek nastoupil v roce 2001, a ta největší voda přišla v roce 2002. „Mám devět let do důchodu,“ dodává s úsměvem a tvrdí: „Nic většího už asi nezažiju. Mosty nad přehradou jsou postavené jako jednopolové bez středových pilířů, voda tudy může protékat a neměly by se ucpávat,“ dodává Bedřich Křivánek k současnému stavu.

Po povodních v roce 2002 se udělalo obrovské množství protipovodňových opatření, Strunkovice nad Blanicí je mají kompletně. Řeší se nové opatření v Husinci, kde by měly vzniknout suché bermy, pevné zdi, mobilní bariéry nebo rozšíření koryta řeky. Změnil se i celý areál na Husinecké přehradě, centrála a její zásobování palivem je samozřejmostí, nová je také administrativní budova. Těleso hráze i její okolí je pod kamerovým systémem, přítoky, průtoky i odtoky a další veličiny jsou automaticky monitorovány a hrázný dostává veškeré údaje v pravidelných časových intervalech. Reagovat může okamžitě.

Škarohlídům, kteří tvrdí, že přehrady nemají v krajině své opodstatnění, vzkazuje, že úkolem přehrad je v prvé řadě nadlepšovat průtok pod přehradou, a jejich protipovodňová ochrana  je jednou z dalších funkcí, mezi které patří i výroba elektrické energie nebo rekreační a sportovní aktivity. „Chtěl bych mít jednou kouzelný proutek a přehradu dát v době povodně na týden pryč. To by se teprve všichni divili,“ uzavírá hrázný Bedřich Křivánek.

Český Krumlov pod vodou. I starousedlíci uvyklí záplavám byli v šoku