Ale sedmák Kryštof Kotrba říká, že je všechno jinak. „Je to krkavec. Říkám mu Pepík a jsme už asi rok a půl kamarádi. Nikomu by schválně neublížil. Znám ho,“ začal svůj příběh. „To bylo nějak v době, kdy se kvůli koronaviru zavíraly školy. On už byl tenkrát takový ochočenější. Pak začal létat na panelák blízko našeho bytu v ulici Stavbařů. Tak jsem na něj začal volat Pepíku a on pak přiletěl. Ale hrozně se ze začátku bál,“ vzpomíná Kryštof.

Začal krkavci dávat vodu a jídlo, takže Pepík se osměloval více a více. Dokonce začal nakukovat do Kryštofova pokojíčku. „A pak za mnou vlezl dovnitř. Od té doby k nám létá skoro každý den. Jen někdy třeba dva nebo tři dny nepřiletí, protože se potuluje kolem plavečáku a skateparku. Ale nevím proč,“ krčí rameny Kryštof.

Soud se zabýval případem zabití 4 orlů mořských a 2 krkavců velkých.
Za trýznivou smrt orlů a krkavců na Strakonicku dostal podmínku

Nezvyklý příběh popsala také Kryštofova maminka Iveta Kotrbová. „Krkavec létal před školu už mnohem dříve a tam si ho začal Kryštof ochočovat. Zvykli si na sebe. Řekla bych, že když pak byly děti doma, tak si za Kryštofem přiletěl, a od té doby je s námi,“ usmívá se Iveta Kotrbová.

Pepík se stal takovým dalším členem rodiny. A má svůj tradiční rituál, ve kterém nepřipouští výjimky. „Ráno kolem půl sedmé přiletí a začne křičet a klepat zobákem do střešního okna. Tak ho pustíme dovnitř na snídani,“ popisuje Iveta Kotrbová.

Pepík dostane vodu, něco do zobáku a někdy se i vykoupe ve vaně. A když se mu chce, sedne si na připravený penál a usne. „Nikdy mne neklovl. Jen když se ho dotknu a on to nečeká, tak sebou cukne,“ popisuje svého kamaráda Kryštof.

Zvěř na Lipensku se nyní ukazuje tam, kde ji místní neviděli mnoho let.
Na Lipensku je bez turistů klid. Teď tu místní příroda patří hlavně zvěři

Podle něj měla událost z 22. dubna jinou příčinu. „Děti si ho chtějí pohladit, protože stále létá ke škole. Ale není zase tak moc ochočený a nesnáší, když děti moc křičí nebo ječí. Podle mého názoru se jen bránil.“ A měl by i vzkaz pro ty, kteří s Pepíkem přicházejí díky jeho přivyknutí lidem do kontaktu. „Moc prosím, nechte ho být, neběhejte za ním a nic po něm neházejte.“

Jak se bude příběh přátelství mezi chlapcem a krkavcem vyvíjet dál, není teď vůbec jasné. Ale možná, že dnes nebo pozítří vás zavede cesta do blízkosti plaveckého stadionu nebo ZŠ Dukelská a vy zde spatříte poletovat krkavce. Myslete tedy na přání sedmáka Kryštofa a dopřejte jim oběma, aby jejich nevšední přátelství trvalo co nejdéle.