Dobová expozice zajímá rodiny s dětmi, školy, ale i lidi mající legionáře jako předky. „Jsme schopní jim pomoci ve hledání díky naší databázi. Ideální je, když znají jméno, příjmení, datum či místo narození,“ přiblížil Richard Kučera, jeden z členů osádky vlaku. Dodal, že lidé nosí také fotografie a další předměty, které tak obohacují digitální archiv ČSOL.

V Táboře je k vidění 14 dobových vagonů. „Uzavřené vozy představují jednotlivé typy, které legionáři skutečně používali. Najdete zde například těplušku, tedy ubytovací vůz pro mužstvo. Pak tu máme štábní vůz, který mohl řídit operace, zásobování nebo fungoval jako komunikační centrum,“ dodal Kučera.

Zdroj: Deník/Jiří Dintar

Neméně zajímavým vagonem je ten nemocniční. „Říkalo se mu letučka. Šlo o sanitní vůz, který fungoval jako záchranka na kolejích a převážel raněné vojáky z bojiště do nemocnic,“ vysvětlil. Nechybí ani poštovní vůz, krejčovství či kovárna. Pro muže je atraktivní improvizovaný obrněný vagon, kde je k vidění výzbroj kulometná i kanonová.

Obchůdek zvaný lavočka je vybavená atrapami konzerv. Legionáři si prodejny zakládali z vlastní potřeby, na Sibiři v zapadlých stanicích nebyla možnost pořídit si potraviny ani hygienické pomůcky. Armáda v nich nabízela přebytečné konzervy, později podobné prodejny přebírala charitativní organizace Inka. Každý legionář zde navíc dostal zadarmo kávu, čaj nebo kakao.

Jeskyně, vraky nebo dno přehrady. Zbyněk Růžička se potápí bezmála 40 let.
Jeskyně, vraky nebo dno přehrady. Zbyněk Růžička se potápí bezmála 40 let

Typickým ochočeným zvířetem legionářů byl medvěd. Chovali je už od malých medvíďat, vodili je na vodítku a cvičili. V ubytovacím vagonu tak cestovalo 12 až 20 mužů a medvěd. I proto se ČSOL stala patronem jednoho medvěda hnědého v Zoo Hluboká nad Vltavou.

Legionáři nebyli pouze pěšáci, ale měli i jízdní pluky. Využívali je průzkumné jízdní eskadrony, nebo dělostřelci, a tak na jedné straně vagonu cestovali muži a na druhé také koně.

Legiovlak je ambiciózní projekt Československé obce legionářské, který si předsevzal vytvořit věrnou repliku legionářského vlaku z období let 1918–1920, kdy na Transsibiřské magistrále v Rusku probíhaly válečné operace čs. legií. Vlak křižuje od května 2015 celou Českou republiku a jeho cesta potrvá minimálně do roku 2026 díky podpoře ministerstva obrany a ministerstva dopravy.
Legiovlak pomáhá veřejnosti a především mládeži obnovovat povědomí o čs. legiích a jejich zásluhách na vzniku samostatného československého státu. Vstup do expozice Legiovlaku je zdarma.
V letech 2011–2015 zakoupila Československá obec legionářská celkem 13 vyřazených historických vagonů. Jeden z plošinových vagonů dlouhodobě zapůjčily České dráhy a kovářský vagon zrekonstruovala a dodala slovenská strana v čele s Nadáciou Milana Rastislava Štefánika a Klubom historickej techniky RD Zvolen. Legiovlak se tak stal skutečně československým.
V současné době Českou Republiku obráží Legiovlak čítající 14 vagonů. Pro co největší přiblížení podoby legionářských vlaků a životních podmínek, bojové činnosti a zvyklostí našich dobrovolců, byly vybrány pro rekonstrukci nejčastěji používané vozy. Vlak se skládá z vozu polní pošty, těplušky, plukovní prodejny, ubytovacího, filmového, krejčovského, zdravotního, štábního, velitelského, obrněného a dvou vozů plošinových.