Jste známý jako vedoucí ochotnického divadelního souboru SUD, co vás na ochotnickou dráhu přivedlo?
Možná to bude směšné, ale vidina toho, že budu hrát opilého ponocného a halekat, že půlnoc už odbila! Nakonec jsem ale hrál uhlíře a sluhu, který nakonec jen stál u dveří, protože princezny ze samé herecké nervozity odmítaly na jevišti jíst a pít. No a nakonec vedle vedení spolku v něm i hraji – samé otce, mlynáře či krále. Asi nejsem předurčen pro role princů a milovníků. A při pohledu do zrcadla se tomu ani nedivím.

Co považujete za své největší úspěchy právě na poli ochotnickém?
Nezakládám si ani tak na herectví jako spíš na organizování. Chci za svou činností vidět nějakou práci, proto jsem se vrhnul do organizace nejprve adventních akcí, kde od prvopočátku (už to bylo 7 let) ztvárňuji svatého Mikuláše. Postupem času se k Setkání se svatým Mikulášem a čerty nabalily i koncerty a divadla a dnes tak pod „SUchdolským Divadlem“ nabízím kulturu nejen Suchdolákům po celý advent. A v roce 2008 jsem se zjara rozhodl obohatit ten náš suchdolský život i v létě a navrátit do pohraničí divadla, a tak vznikl festival Suchdolské divadelní večery, na jehož letošním 4. ročníku už od září pracuji.
Vedle toho jsem v minulých letech spolupořádal nepostupovou přehlídku ochotníků v Třeboni a letos v březnu jsem se pustil do organizace „postupovky“ Třeboně poetické. Organizovat někomu život je asi můj osud, a proto nejspíš vedu i ten náš SUD (s úsměvem).
Jak jste zmínil, jste také organizátorem divadelního festivalu a nově také postupové přehlídky recitátorů, jak jejich přípravy a organizaci zvládáte?
Zvládám? Nic nezvládám! (smích) Člověk musí být ke všemu kritický, neboť vždy se dá něco vylepšovat. Ale musím přiznat, že je to někdy až nad moje síly – shánět dotace, vytvářet dramaturgický plán, dělat propagaci a zajistit plno jiných věcí, na které se nesmí zapomínat, jinak by se ten domeček z karet sesypal ještě v základech. Nejhorší je pak skloubit práci, festivaly a SUchdolské Divadlo dohromady.

Plánujete nějaká představení i mimo Suchdol nad Lužnicí a Třeboně?
Zrovna plánujeme se SUDem pár představení s našimi hrami, jak s pohádkou „Jak to bylo s Růženkou“, ale i s komedií „Postel pro anděla“ a staro-nově rozjíždíme i drama „Pěnkava s Loutnou“, se kterou jsme vystoupili i na Třeboni poetické a byli jsme doporučeni na Wolkrův Prostějov. S dramatem i komedií jsme v dubnu (16. a 17. dubna) pozváni na postupovou přehlídku do Trhových Svinů, v květnu (28. května) odehrajeme pohádku na zámku v Kolodějích nad Lužnicí a v létě snad navštívíme hrady a zámky v jižních Čechách, ale rýsuje se vystupování i na Moravě.
Vedle SUDu pak propaguji spolek DRH, který se skládá z herců ze všech koutů Čech, Moravy i Slezska a který se dal dohromady před 7 lety na Jiráskově Hronově, takže i těm domlouvám představení, například v Ostravě, v Praze, ale i na „otáčku“ v Týně nad Vltavou.

Vím o vás, že provádíte na třeboňském zámku, mohl byste vzpomenout na začátky? Od kdy tam působíte?
Teď (nebo snad zatím) už na Třeboni nepůsobím – po třech krásných letech mezi Rožmberky a Schwarzenbergy jsem vyrazil do světa s ranečkem a sbírám zkušenosti na Slovácku, přesněji na Státním zámku v Buchlovicích, kde se ještě stále seznamuji se zdejší historií (jako právě teď) a aklimatizuji se pod Chřibskými vrchy.
Jinak na Třeboni jsem začal působit v létě 2008, nejdříve jako průvodce na renesanční rožmberské trase a postupně jsem se začal zabývat i schwarzenberskými knížaty. Dnes jsem ale ve šlechtickém žebříčku klesl na hrabata z Petřvaldu a na Berchtoldy - ale vůbec mi to nevadí. Pro svou lásku k Schwarzenbergům mi tu ale teď neřeknou jinak, než „mladý Schwarzenbergu“. (smích)

Čtenáři by si určitě rádi přečetli nějakou kuriózní příhodu, ať ze zámku nebo z divadla, vzpomenete nějakou?
Vzpomínek je plno, ale to by vám nestačilo ani jedno vydání Deníku. (smích) Jako správný a zažraný průvodce jsem se už poněkolikáté mohl setkat s třeboňskými duchy a strašidly, stejně tak i u divadla mám plno historek a příhod.
Zájemcům je ale můžu říci osobně - skoro každou chvíli mě někdo z přátel zastavuje a chtějí slyšet strašlivé příhody - tak třeba někdo ze čtenářů se tam také nachomejtne. A těch divadelních je méně, a navíc jsem toho ještě tolik nezažil, jako profesionální herci, jak slýcháme v televizi a v rádiích.


Štafetové otázky pro příští týden předá Vít Pávek starostce obce Rapšach Lence Cvrčkové.