Pětatřicátý ročník obřadu zamykání jedné z nejvýznamnějších vodáckých řek právě začíná.

Předseda Vodáckého klubu Suchdol nad Lužnicí Karel Böhm se chopí kovaného klíče a pomalu vstupuje do chladných vod. „Zamykám pouze na jeden západ, aby nám Lužnice zůstala přeci jen trochu otevřená a my se tu mohli sejít na vánoční jízdu," sděluje po kolena ve vodě všem přihlížejícím.

Ti se, jak už je tomu dobrým zvykem, sešli opravdu v hojném počtu. Převážnou většinu z nich sice tvoří pravověrní vodáci, ale nechybí ani ti, kteří mají tuto řeku prostě jen rádi. „Na vodu se vydá skoro stovka lodí. Jako každý rok zde ale také jsou takzvaní pěšáci, kteří se vydají do Majdaleny, kde je cíl, po břehu," uvádí věc na pravou míru Karel Böhm, jenž považuje letošní sezónu za maximálně zdařilou.

„Sice se říkalo, že letos nebyla voda, ale není to pravda. Jezdit se dalo celou dobu a správný vodák si cestu vždy najde," tvrdí předseda suchdolských vodáků.

Rozloučit se svým oblíbeným vodním tokem se přijela i parta z nedalekého Františkova. Jeden ze skupiny recesistů, kteří se na vodáckou slávu vydali ve stylových pruhovaných tričkách, Jan Maděra, poznamenal, že tuto slávu by si nenechal ujít za nic na světě. „Jezdíme sem pravidelně a už se nemůžeme dočkat, jak si zapádlujeme. Počasí je skvělé. I když nesvítí sluníčko, tak neprší a zima nám určitě nebude. Pro nás je to už tradice," podotkl Jan Maděra, který si prý také nemůže na letošní vodáckou sezonu stěžovat.

„Na vodu jsme se dostali letos třikrát. V srpnu sice bylo ošklivé počasí a v červenci bylo méně vody, ale šlo to," nestýská si vodák.

Pak už ale i on nechal pěšáky na břehu, spolu se svými kolegy naskočil do lodi, chopil se vesla a s hromovým Ahój zmizeli za ohbím řeky.