I při tomto kurzu podle poručíka Michala Strejce sehrály roli stávající opatření týkající se koronaviru. „Kvůli dodržení hygienických nařízení jsem musel cvičící rozdělit do skupin fungující po celou dobu kurzu. Hned první den, když jsme měli plavání ve venkovním bazénu v Hluboké nad Vltavou, jsme trénovali např. dopomoc unavenému plavci. Abychom vyhověli současné hygienické situaci, tak jsme cvičili výhradně s figurínami, což byla vlastně menší změna oproti jiným rokům,“ upřesnil nutná opatření Michal Strejc, vedoucí instruktor Armády ČR pro vojenské plavání.

V OBLEČENÍ I BEZ NĚJ

V úterý čekaly na účastníky kurzu vstupní testy. Nejprve museli uplavat 300 metrů bez přestávky na čas, pak se ponořit na 30 sekund a nakonec zvládnout ještě 25 metrů pod vodou. „Ve venkovním bazénu jsme trénovali i ve středu dopoledne, kdy měli za úkol doplavat padesát metrů záchranářským kraulem a pak táhnout figurínu sto padesát metrů. Voda byla opravdu studená, i když jsme dělali přestávky, všichni se třásli jak osiky,“ popsal náročný trénink vedoucí Michal Strejc.

Úplně jiné prostředí čekalo na plavce ve středu odpoledne, kdy se přesunuli na řeku Lužnici. Jedním z úkolů bylo například svléknutí oblečení i s botami přímo ve vodě. Jak prozradil nadrotmistr Jan Kadubec, nikdy v oblečení neplaval a vysvlékání pro něj bylo také také novinkou. „Hodně jsem se toho bál, že mě bude oblečení potápět, ale bylo to spíš naopak. Mám z toho skvělý pocit. Nejhůře šly sundat asi kalhoty. Naopak překvapila vojenská blůza, která šla dolů úplně lehce,“ podělil se o své zážitky voják z rakovnického útvaru.

PŘEKONAT STRACH Z NEZNÁMA

Jeho popis doplnil četař Petr Krejčíř, podle kterého je nejtěžší překonat psychický blok ze vstupu do neznámého prostředí. „Do studené i kalné vody. Mnoho lidí odradí představa, že například mají plavat v úplném tichu, tmě a ve studené vodě, nebo se brodit blátem. Musí skočit do neznámé vody - to všechno může vést k vyvedení z rovnováhy,“ popsal příčiny možného neúspěchu v kurzu vrcholový plavec z Olomouce, který je současně už čtrnáct let instruktorem vojenského plavání.

Kromě dalších nácviků jakou byly jízda na raftu či jiné lodi, plavání se zátěží v podobě batohu a kompletního oblečení, noční i skryté plavání nebo vytažení člunu ve špatném terénu do určeného bodu i pomocí lan a karabin, musí všichni absolventi i obhajující instruktoři napsat závěrečný test z teorie vojenského plavání.

NENÍ LEHKÉ SE STÁT INSTRUKTOREM

Jak osvětlil instruktor Michal Strejc, pokud účastníci znají vojenskou publikaci Pub 71 – 84 – 04 a bezpečnostní opatření, neměli by s tím mít větší problém. „To ale neznamená, že všichni mají nakročeno k tomu se stát instruktorem. Není to zdaleka tak jednoduché. Musí ještě absolvovat řadu kurzů a zdokonalovat se i v jiných oblastech, jako jsou třeba lanové techniky, je v tom i ovládání plavidel a spousta dalších věcí,“ dodal závěrem Strejc. Zároveň podotkl, že z celkového počtu 16 absolventů tohoto kurzu se podle jeho zkušeností instruktory stanou pouze dva lidé.

Licence instruktora vojenského plavání se musí obhajovat každé tři roky. Základem je zvládnout nejen znalosti a techniku, ale mít také základy pedagogiky a být schopen tyto věci vysvětlit a předat ostatním.