Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Vojtěch Maděryč říká: Nebylo mi lhostejné, kdo školu povede, tak jsem to zkusil

Jindřichův Hradec - V letošním roce došlo v mnoha školských zařízeních k výměně vedení, a to většinou z důvodu nové vyhlášky ministerstva školství, podle které je funkční období ředitelů stanoveno na šest let. V seriálu rozhovorů vám budeme postupně představovat ty, kteří do ředitelského křesla usedli letos coby nováčci.Vojtěch Maděryč je od 1. srpna novým ředitelem Základní umělecké školy V. Nezvala v Jindřichově Hradci.

12.10.2012
SDÍLEJ:

Nový ředitel ZUŠ Jindřichův Hradec Vojtěch Maděryč.Foto: Petra Jouzová

Na úvod bych vás požádala, kdybyste se představil. Co jste vystudoval a co vás přivedlo na jindřichohradeckou uměleckou školu?

Tady na škole působím osm let jako učitel literárně dramatického oboru, přičemž v Jindřichově Hradci jsem zhruba deset let. Než jsem nastoupil jako učitel tady ve škole, působil jsem jako dobrovolník v Proutku. Původně jsem vystudoval ekonomický obor a dělal jsem dlouhou dobu účetního, což příliš nesouvisí s uměním. Ale později jsem si dodělal jak bakalářské tak magisterské studium na katedře výchovné dramatiky na DAMU.

K umění jste se tedy dostal až později, nebo k němu máte vztah dlouhodobějšího charakteru?

Vlastně je to takový začarovaný kroužek. Když mi bylo asi 14 let, dostal jsem se s literárně dramatickým kroužkem z Prahy do Bechyně na Nahlížení a tam jsem se potkal se Zuzanou Jirsovou, která vlastně stále učí tady ve škole dramatickou výchovu. Ta mě pro tenhle obor získala a setkali jsme se tam ještě asi čtyřikrát. A já, když jsem se pak po nějakém čase dostal sem do Hradce, vzpomněl jsem si na ní, zkontaktoval jí, začal jsem tady chodit na dramaťák a začal jsem tady učit. Takhle se to vlastně rozjelo, až jsem skončil tady jako ředitel, což je úplně neuvěřitelná smyčka.

Co vás přimělo přihlásit se do výběrového řízení?

Zjistil jsem, že se vedení školy bude muset vyměnit, protože bývalá ředitelka Jarmila Kulhavá bude chtít odejít do důchodu. A tak vyvstala otázka, kdo to bude dělat. Jarmila Kulhavá se snažila, aby zástupců ze školy bylo co nejvíc, aby to vedení měl v rukou někdo, kdo tu školu zná. Pomalu, ale jistě mě prostě zasvěcovala do té práce, ukazovala mi, co všechno to obnáší a já jsem tedy nakonec souhlasil, že se o to místo pokusím, hlavně proto, že mi nebylo lhostejné, kdo školu povede, aby to nakonec nedělal někdo z venku, kdo tomu třeba ani nerozumí a mě i mým kolegům by se tady pak mohlo i špatně pracovat.

Jaké bylo převzít ředitelské místo po někom, jako je Jarmila Kulhavá, která tady působila opravdu dlouho a navíc byla i velmi oblíbená?

To předání samotné proběhlo naprosto hladce a já jsem za to velmi vděčný. Jarmila Kulhavá mi vlastně neustále vychází vstříc, takže když něco nevím, potřebuji něco najít nebo zjistit, tak je kdykoli k dispozici a po téhle stránce to mám velice snadné. Nicméně ta agenda je přece jen docela rozsáhlá, takže i když mám tu pomoc, je to docela náročné a ani teď po necelých dvou měsících si nejsem vždy úplně jist, že mám vše pevně v rukou. Je toho opravdu hodně.

S tím souvisí další otázka. Jak se změnil váš profesní život, když se z učitele stal ředitel?

To byla součást mého složitého rozhodování, jestli vůbec do toho konkurzu jít, protože mi bylo jasné, že ve chvíli, kdybych ten konkurz vyhrál, tak už se jako učitel moc neuplatním. A přeci jenom jsem si říkal, že ta studia jsem neabsolvoval proto, abych se stal opět úředníkem. Jediné co mě drželo, bylo šest vyučovacích hodin, které jako ředitel musím mít, nicméně když to srovnám s plným úvazkem učitele, je to bohužel málo a je mi to líto. Musel jsem se se spoustou dětí rozloučit, ale zase jsem je předal do dobrých rukou, tak si neříkám, že bych je opustil jako krkavčí učitel. Toho učení je málo, ale o to víc se zase cítím zavázán dělat tuhle práci opravdu dobře.

Pokud jde o školu jako takovou, budete něco měnit nebo jste snad již k nějakým změnám přistoupil?

Musím říct, že s tím, jak byla škola nasměrovaná, nemám nejmenší problém. Funguje opravdu dobře. Ne, že bychom si nemohli vymyslet něco navíc, ale je to hodně těžké. I kdybych si třeba vymyslel, že bychom tady chtěli elektronické klávesy, problém je v tom, kdo to tady bude učit. Když ten podnět vzejde od někoho třeba z vedoucích jednotlivých oborů, kdo by věděl o někom, tak se samozřejmě nebudu bránit a naopak mu pomůžu prosadit takovouhle inovaci. Sám za sebe mám pocit, že v tuto chvíli těch možností příliš nevidím. Zatím jedinou větší změnou je zvýšení školného. Zájem o studium ale stále trvá a jsem tomu rád, takže jsem tímto krokem studující snad neodradil. Zvýšil jsem ho jen nepatrně, i když netvrdím, že to školné není vysoké, nicméně to jsou dvě propojené misky a já s nimi nedokážu udělat zázraky. Ze školného platíme provoz školy, tedy energie a nájem. Takže to školné jsem takhle musel zvýšit, abych na to měl vůbec peníze.

Máte tedy nějakou vizi, jak školu ještě lépe propagovat, zviditelnit?

Samozřejmě své vize v tomhle směru mám. Mluvil jsem se starostou o tom, že bychom mohli městu nabídnout spolupráci na konání různých kulturních akcích. Jednou z věcí, kterou myslím, že by stálo nějak víc prosazovat, je i pořádání drobných výstav nebo akcí, které se mohou odehrát někde v kavárně nebo v parku, aby se kolemjdoucí stali součástí naší věci, aby to nebylo o tom, že diváci musejí někam dojít, ale spíš aby se to stalo součástí jejich procházky nebo posezení u kávy. Jsou to sice drobnosti, ale myslím si, že můžou být poměrně důležité. Budeme tak chtít upozornit na naší existenci tady ve městě, aby o nás nevěděli jen rodiče našich dětí, ale dostali se do širšího povědomí. Zatím jsem na to neměl příliš čas, nějak tuhle vizi prosazovat, ale vím, že to chtít budu. Co mám již zpětné vazby, co je hodnoceno kladně, je to, že pod patronací Společnosti Vítězslava Nováka, což je občanské sdružení při škole, se nám povedlo udělat 11. ročník Dadainspiračních dnů, a trochu se nám to oproti minulým ročníkům proměnilo v přehlídku studentských divadel a nabralo to jiný směr a otáčky. To je jedna z akcí, která by na existenci školy měla upozornit a já jen doufám, že jich bude přibývat.

Petra Jouzová

Autor: Redakce

12.10.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Patricie Kryzanová se narodila 21. září Vendule Zdychyncové a Lubomíru Kryzanovi ze Slavonic. Měřila 50 centimetrů a vážila 3500 gramů.
5

Právě jsme se narodili: Pětice nových miminek

Členové klubu Okinawa Karate Do Slovan J. Hradec. Zleva: Jiří Snížek, Karolína Šlechtová, Jana Stropková, Anna Rypalová a trenérka Eliška Hriadělová.

Karatistka Karolína Šlechtová vyhrála Ninja Cup

Hokejový obránce Zbyněk Michálek bude hrát ve Spartě, láká ho olympiáda

Jindřichův Hradec, Praha – Zvučnou posilu do své defenzivy získali hokejisté pražské Sparty. Jejich řady rozšíří 34letý obránce Zbyněk Michálek, který je odchovancem jindřichohradeckého hokeje.

Lidé zapomínají peníze v bankomatech

Jindřichův Hradec - Zhruba každé dva měsíce si někdo v Hradci vybere peníze, ale už si je neodnese.

Ve Staré Hlíně se lidé napojují na kanalizaci

Stará Hlína - Čistírna odpadních vod a splašková kanalizace ve Staré Hlíně byly předány k předčasnému užívání.

Sobota láká za zvířátky nebo na pouštění draků

Jindřichohradecko - V sobotu rozhodně nemusíte zůstávat doma, ale můžete se vydat za zábavou. Výběr tipů je velký.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení