Trvalo téměř 400 let než bylo odhaleno místo posledního odpočinku PetraVoka. Až nyní archeologové prokázali, že se skrývá pod podlahou klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Vyšším Brodě.

„Doposud byla hrobka rodu Rožmberků zahalená velkým tajemstvím, veškeré informace pocházely pouze z písemných zdrojů, proto bylo nutné pátrat pomocí nedestruktivních metod,“ uvedl geofyzik Jiří Šindelář.

Práce začaly na jaře roku 2008, odborníci nejprve měřili teplotu podlahy v kostele. Nejvýraznější teplotní anomálie zaznamenali v severní části presbytáře. Proto zde vyjmuli dlaždici, obnažili kamennou klenbu, do které pak vyvrtali malý otvor o průměru tří centimetrů a vsunuli minisondu. Ta odhalila hrobku.

„Je to čistě kamenný prostor, jednoduše klenutý a omítnutý. U východní stěny se nachází hromada prken z dřevěných rakví, přímo pod průzkumným vrtem pak stojí dva cínové sarkofágy,“ popsala objev Zuzana Thomová z Jihočeského muzea.

První ze sarkofágů patří Petru Vokovi, zdobí jej plastický krucifix, latinský nápis, který potvrzuje, že v něm byl pohřben poslední z Rožmberků, a obrácené erby. Ty symbolizují, že po sobě nebožtík nezanechal žádné potomky.

Druhý sarkofág zakrývají rozpadlé dřevěné rakve, archeologové proto nezjistili, komu patří. Podle Thomové by mohlo jít o Kateřinu z Ludanic, manželku Petra Voka. Tuto domněnku však vědci nemohou potvrdit ani vyvrátit, protože nechtějí prostor hrobky narušit a nebudou tedy s ničím hýbat.

Prvním, kdo významný objev spatřil, byl technik Josef Vandělík. „Jsem první, kdo to vidí, protože zapínám světlo a zaostřuji kameru. Jako privilegium to ale neberu, mám spíše pocity strachu a obav, jestli světla nasvítí, co mají, spustí se kamera a podobně,“ řekl. První pocity při odhalení hrobky byly podle něj trochu rozpačité, protože hromada poloshnilých prken nějaký významný objev nenaznačovala. Až když se kamera otočila správným směrem, zavládla velká radost.

Archeology překvapila jednoduchost a malé rozměry hrobky. „Očekávali jsme, že to bude honosnější. Překvapením také bylo, že je prostor hrobky poměrně malý. Podle písemných pramenů zde mělo být pohřbeno deset generací rodu Rožmberků, ale tolik lidí by se tam nevešlo. Na to, proč je tu rozpor mezi písemnými zdroji a skutečností, musí nyní odpovědět historici,“ komentovala Thomová.

Hledají dál

Archeologové budou tedy pátrat po dalších rožmberských hrobkách. Podle Šindeláře je krásné právě to, že se sice na jednu otázku podařilo odpovědět, ale tím vyvstaly nové.

Objev vyvrátil mýtus o tom, že příslušníci rodu sedí v hrobce kolem stolu. „Jejich osudy jsou opředeny řadou legend a významné je to hlavně proto, že se dotýkáme podstatných momentů našich dějin. Já jsem asi nikdy nevěřil tomu, že Rožmberkové v hrobce sedí, to je jenom literární obraz, ale doufám, že se rozluští nová záhada, kde jsou pohřbeni ostatní,“ reagoval Petr Pavelec, ředitel buděovického pracoviště Národního památkového ústavu.

Thomová věří, že se na pravdě nezakládá ani druhá legenda o rožmberské hrobce. „Myslím, že se nenaplní ani pověst, že ten, kdo naruší klid Rožmberků, do roka a do dne zemře. Zatím se cítím dobře,“ dodala s úsměvem.