Chtěli odtud ještě večer pokračovat stopem dál, ale rozpršelo se, tak zašli do hospody. Poseděli a popili se dvěma Ukrajinci; jak později bude Martin uvádět do protokolů, jeden z nich se tam u stolu předváděl s bankovkami, jako že za kolik by si mohl Kláru koupit. Pro Martina to byla tak absurdní představa, že to nutně bral jako nevydařený vtip a víceméně to přešel.

Muži jim nabídli přespání na tribuně fotbalového stadionu, kde byli ubytováni. Když Tolja H. začal dělat Kláře sexuální návrhy, došlo ke konfliktu. "Začali jsme se prát, ale já to neumím," řekl Martin u krajského soudu.

"Klára mě volala na pomoc, měl jsem strach, ale myslel jsem na to, že ji tam nemohu tak nechat. Šel jsem k batohu a vyndal nůž." Tolja ho znovu napadl a Martin ustupoval. "Máchal jsem před sebou nožem, chtěl jsem jen, aby přestal," vypověděl. "Jedno bodnutí do jeho těla jsem vnímal, neměl jsem ale ponětí, kam to bylo." Když Tolja upadl, doběhli Martin s Klárou do restaurace a požádali, aby zavolali policii. Na těle mrtvého (2,36 promile) našli lékaři mj. osm bodnořezných ran. Jedna zasáhla srdce.

Bránil je?

Martin K. byl obžalován z vraždy. K průběhu konfliktu mimo jiné uváděl, že když přítelkyni táhl pryč, šel po něm druhý Ukrajinec a křičel, že ho zabije. "Když jsem měl pocit, že je strašně blízko, otočil jsem se s nožem v ruce a cítil jsem, že jsem ho sekl přes ruku. Pak utíkal zpátky," vypovídal obžalovaný. (S řeznou ranou hraně předloktí, vyplynulo ze spisu.) Podle propočtu znalců mohl mít Martin v krvi 0,72-0,88 promile alkoholu, jeho dívka 1,45-2,08 promile.

Soudní lékař konstatoval, že minimálně dvě rány, které pronikly do tělních dutin, byly vedeny silou větší intenzity. Nevyloučil, že ta smrtelná mohla být způsobena reflexním pohybem ruky s nožem dopředu, vyrovnávajícím automaticky ztrátu rovnováhy po úderu a sešlápnutí nazad do prázdna na schůdcích ubytovny, při současném dopředném pohybu poškozeného, jak předestíral obhájce. "Pokud se tedy ta paže ,aktivně' vymrštila dopředu…," doplnil znalec.

Podle psychologů obviněný jednal v afektu strachu, podobnou situaci prožíval poprvé, neočekávaně, nemohl použít žádný vzorec řešení, nemohl si připravit řešení předem, jeho chování nebylo ovlivněno zkušeností z obdobné situace, jednal tedy impulzivně, neuváženě. Vedle obavy, strachu, úzkosti hrál roli i pocit odpovědnosti za dívku, která byla s ním.

Na závěr hlavního líčení státní zástupce mínil, že ze strany obžalovaného nešlo o nutnou obranu. "Když zraněného dál intenzívně bodal do hrudníku v době, kdy jeho útok už nehrozil, bylo to vypořádávání se s útočníkem. Ten ho napadl pěstmi, zatím co on použil velký nůž a velice intenzívně jím po určitou dobu bodal do míst, kde hrozilo smrtelné zranění. Jednal tedy přinejmenším v eventuálním úmyslu usmrtit. Byl vyprovokován agresivitou poškozeného, bránil sebe i přítelkyni, ale vybočil z mezí nutné obrany."

Obhájce Miroslav Kříženecký oponoval: "Měl snad trpně přihlížet, jak mu znásilnují dívku?!" Závěr, že útok už netrval a že obrana byla nepřiměrená, označil za "strašlivou spekulaci". "V reálu byl děj velice rychlý, dynamický, velkou roli v něm hrálo rozčilení, strach. Můj mandant se ovšem mohl jít dovolávat policie, ale než by přišla, by mu Kláru znásilnili… Cítil za ni odpovědnost, výrazně pociťoval ohrožení vlastního života. Nejednal promyšleně v úmyslu usmrtit, nepřijel se do jižních Čech ,povyrazit' tím, že tu někoho zabije," uzavíral obhájce. "Proč máme zavírat do kriminálu na dlouhá léta mladé lidi, kteří udělali jen tu ,chybu', že aktivně vystoupili na obranu zájmu chráněného zákonem?!"

Soud pak Martina K. obžaloby zprostil. "Ocitli jsme se v určité důkazní nouzi," připustil předseda senátu. Poškozený zemřel, jeho kolega raději "nic neviděl a na nic se nepamatoval", ale jednu důležitou věc uvedl v přípravném řízení - že viděl poškozeného, jak útočí na K. Výpověd Kláry v zásadě potvrzuje verzi obžalovaného a není v zásadním rozporu s dalšími důkazy.

"Není vyvráceno, že na odlehlém místě činu projevují Ukrajinci zájem o dívku. Z narážek a náznaku jejího odvádění do ubytovny mohl obžalovaný získat dojem ohrožení, mohl důvodně pociťovat o přítelkyni strach. Není vyvráceno, že ho poškozený napadl; vstává, ale nemá důvod domnívat se, že agrese už je zažehnána, a bere z batohu nůž. Nenapadá s ním nějakého opodál stojícího, který by dával najevo, že nemá agresivní úmysly - naopak: Když je znovu napaden pěstmi, zatím co druhý muž ohrožuje jeho přítelkyni, začíná se bránit bodáním. Pak to však nelze považovat za nepřiměřené… Jeho psychický stav, jak jej vyhodnotili znalci, nesvědčil tomu, že by cíleně bodal, aby usmrtil - chtěl se osvobodit, dostat sebe a svou dívku z hrozivé situace. Nebodal do již bezbranného, znalci potvrdili, že po zranění byl poškozený stále schopen pohybu, útoku, a že obžalovaný mohl mít stále dojem, že útočník není zneškodněn." K použitému noži soud rozvedl, že obžalovaný měl dovoleno použít nástroje, jakým by byl schopen odvrátit útok, když k tomu nestačila pouhá jeho fyzická síla, a použil tedy to, co měl po ruce. "Nebyl to exces z nutné obrany, nepočínal si zcela zjevně nepřiměřeným způsobem," řekl soud.