Smůla je, že zhruba v polovině listopadu probíhá maximum meteorického roje Leonid, kdy, vyvede-li se náhodou počasí a mraky odejdou a neruší Měsíc, můžeme vidět v průběhu noci mnohdy i desítky, některé roky i stovky více či méně jasných meteorů.
Ale dovolí–li naše atmosféra spatřit podzimní jasnou oblohu, nemá to chybu. Najdeme na ní skoro všechny postavy z mého oblíbeného příběhu o souboji Titánů: souhvězdí okřídleného koně Pegase, princezny Andromedy, pyšné a marnivé královny Kassiopei, Andromediny macechy. Také prince Persea, hrdinu, jenž i na nebi drží v levé ruce hlavu Gorgony Medusy, která má místo vlasů kroutící se hady a spalujícíma očima zkamení všechny, kdož se na ni podívají. A další souhvězdí, Velryba, je ten známý Kraken…
Namíříme-li dalekohled na určitá místa mezi hvězdami, spatříme krásu hvězdokup, které vypadají jako diamanty rozsypané na černém sametu, mlhovin podobných závojům z nejlehčích látek, a i samy některé hvězdy se přiblížením rozdvojí na dvojici či trojici barevných vzdálených sluncí.
Ale dosti poetiky. O podzimních prázdninách se počasí zachovalo přesně podle předpokladu. Bylo zataženo, pršelo a fičel nepříjemný vítr. Naděje na koukání dalekohledem se tedy rozplynula už na začátku týdne před Podzimními dny Astronomie, které jsme na Hvězdárně F. Nušla pořádali. Pro tyto případy máme ale v záloze bohatý náhradní program. V projekčním sálku Hvězdárny nabízíme množství zajímavých astronomických témat a o tom, co veřejnost zajímá se dá mluvit dlouhé hodiny. Ačkoli jsem si myslela, že naše Podzimní Dny Astronomie budou mrtvé a bez zájmu veřejnosti, hluboce jsem se mýlila. Lidé mě přesvědčili, že je zajímá to, co mají nad hlavou. Tedy hvězdný vesmír, jeho taje a zákonitosti. Vždyť i v tom doslova psím počasí se přišlo na Hvězdárnu podívat více než šedesát lidí.
Jana Jirků
