I když Kuhnleinovo jméno je v Čechách známé spíše odborné veřejnosti než laikům, tento umělec má za sebou již více než 200 výstav v 16 zemích světa. Řada z nich při tom proběhla pod taktovkou předních evropských galerií. Soukromá galerie ve Starém Městě pod Landštejnem, sídlící v prostorech dobrohořského zámku, se rozhodla dílo něměckého sochaře představit jako první v Česku.
Andreas Kuhnlein (* 1953) se prosadil v uměleckém prostředí navzdory tomu, že nemá žádné odborné umělecké vzdělání. Pochází ze starého rodu bavorských sedláků a vyučil se truhlářem. Nepřekvapuje proto, že ačkoliv v počátcích své tvorby tvořil z kamene a bronzu, po čtyřech letech přešel na dřevo. „Dřevo jako materiál mi vyhovuje zejména proto, že má s námi lidmi hodně společného. Prožitý život lze odečíst z letokruhů stromu, ale i na lidské tváři. Zaměření na lidi, jejich snahy a neúspěchy, jejich průšvihy i jejich naděje, to vše je nevyčerpatelnou zásobárnou témat,“ vysvětluje Andreas Kuhnleim.
Zámek Dobrohoř: Drobná klasicisntní stavba je hezkým příkladem panského obydlí v rámci šlechtického velkostatku. Zámek byl roku 1847 přestavěn z pivovaru, který byl v místě postaven po roce 1830. Samotná budova sloužila po válce potřebám místního velkostatku a postupně chátrala. Nejvíce v prvních letech 21.století a to až do roku 2013, kdy se noví majitelé pustili do náročné a citlivé rekonstrukce. Jelikož nechtějí, aby Dobrohoř sloužila jen jako muzeum snaží se najít nový smysl existence tétio památky. Kromě poskytování ubytování, provozování kavárny a občerstvení je to právě organizování kulturních akcí, výstav umělců, koncertů, divadelních představení, ale i spolupráce s místní školou a místními řemeslníky.
Ačkoliv se jako profesionální sochař na volné noze živí už 38 let, předchozí pracovní dráha Andreasa Kuhnleina působí dobrodružně. Devět let, kdy pracoval v policejních službách zásadně olvivnilo jeho tvorbu, v níž často zpracovává hluboká filozofická a historická témata. Na výstavě najdeme například díla s názvem Vzhled a bytí, Úzký bod, Koruna stvoření aneb pomsta zvířat, Imperátor, Postranní pohled, Vím, že nic nevím a další.
K vystavovaným dílům Andreasa Kuhnleina patří sochy Imperator a Balance.
Sochy se vyznačují drsným povrchem, který odkazuje na tři zásadní věci: brutalitu lidí vůči ostatním lidem a přírodě, zranitelnost a křehkost lidí a lidskou pomíjivost, jako ústřední pravdu lidské existence. „Nasazení v 70. letech při velkých demonstracích proti jaderným zbraním a operace v rámci pronásledování teroristické skupiny RAF mi objasnily, že lidé v extrémních situacích se mohou vymknout kontrole a jejich chování se může stát nepředvídatelným,“ rozkrývá citlivě a skromně působící sochař. Ještě k jeho práci se dřevem: ačkoliv má vlastní les používá pouze stromy, které byly pokáceny bouří nebo stromy nemocné.
Uspořádat výstavu Andrese Kuhnleina v Čechách bylo už dlouho přáním jak milovníků moderního sochařství u nás, tak samotného umělce. „V první řadě je pro mě důležíté podílet se aktivně na kulturní výměně, ale kopcovitou krajinu České Kanady - kterou znám díky tomu, že jsem byl několikrát ve Slavonicích- mám navíc rád,“ ozřejmuje Andreas Kuhnlein na závěr.
Další výstavy na Dobrohoři
Na zámku Dobrohoř můžete shlédnout mimo jiné i výstavu díla Šárky Radové s názvem „Být sochařkou je krásná práce…“ a výstavu z posledních prací Ivana Ouhela a jeho manželky Evy Adamcové. Zejména práce Evy Adamcové jsou i pro poučeného návštěvníka velkým překvapením.
Zdenka Čejková