„Od té doby mám trvalé bydliště v Českých Budějovicích, kde studuji posledním rokem Obchodní akademii, obor ekonomické lyceum. Do Jindřichova Hradce ovšem stále jezdím k taťkovi na víkendy a prázdniny, jinak by to ani nešlo. Za těch mých 19 let jsem už vyzkoušel hodně aktivit, od lepení modelů, přes skautování, aikido, basketbal a mnoho dalšího, až jsem nadobro zakotvil u kola,“ prozradil Petr.

Na kole se dá jezdit všelijak. Na různých typech kol, na různých místech, tratích… „Když pominu ježdění na kole, jako je XC, silnice a další, a rozeberu ty extrémnější druhy, tak se kola dělí na BMX- malé rámy s 20 palcovými koly, bez odpružení a MTB – 24 palcové nebo 26 palcová kola, některé bez odpružení, s odpruženou přední vidlicí anebo celoodpružené. Vše se odvíjí podle použití jednotlivých disciplín,“ vysvětluje mladý rider.
Většina jezdců se specializuje jen na jednu disciplínu (street, park, dirt, freeride, downhill, trial atd.), ale najdou se i tací, které baví více disciplín, což je právě Petrův případ. Jezdí na MTB a nejvíce ho baví již zmíněný street, dirt, downhill a freeride.

„Jezdím už odmala, strejda jezdil biketrial, a pak i trial na motorce, takže k tomu jsem měl celkem blízko, ale nikdy mě to ovšem nechytlo. Je pravda, že občas jsem si u babičky a dědy zablbnul na starým trialovým kole, montovaném podle návodu z časopisu ABC, ale ten pravý boom nastal až, když jsem poznal lidi, co jezdili ve „skateparku“ u Billy a viděl jsem, co předváděli za triky,“ popisuje své začátky s kolem. Vše to pro něho bylo něco nepochopitelného, začal se tedy o ježdění více zajímat, i když to zpočátku nebylo vůbec jednoduché „S pár kámoši jsme vzali obyčejné horáky, něco odmontovali a šli na to. V začátcích jsme trénovali, kde se dalo. Moc podmínky tu nebyly, ale nám v té době stačil jeden obrubník, zídka, cokoliv, kde jsme mohli zkoušet něco nového. Vydrželi jsme na tom místě třeba celé odpoledne. Dnes už by nás to asi tolik nebralo. Seznámili jsme se se staršími kluky, co už tady v Hradci jezdili a ti nám ukázali další místa, kde měli postavené skoky, lávky, tratě. Začali jsme s nimi také stavět a jezdit, což nám dost pomohlo,“ pokračuje Petr Homola.

Kola pro každou disciplínu jsou většinou trochu odlišné. Petr vlastní dvě kola, jedno je německé značky YT industries s odpruženou vidlicí, na kterém jezdí převážně v parku, na streetu a na dirtech. Druhé kolo je postavené na celoodpruženém slopestyle rámu Duncon Akita, s kterým řádí na freeridových a sjezdových tratích.

Rider Petr se zúčastnil již i několika soutěží, ale prý říci, na kterou z nich vzpomíná nejraději je celkem složité. Všude totiž s kamarády zažili něco.
„Dost mě ale bavil slopestyle závod v Úterý, kde bylo opravdu mnoho zábavy a dobrého ježdění. Na který závod vzpomínám nerad? To asi také nepůjde popsat, i přestože jsem na některých závodech zničil kolo, ošklivě spadl a podobně. Po každé tam ale bylo plno skvělých věcí, co mě potkaly,“ informuje Homola.

Ten se na závodech cítí vždy dobře, nejezdí totiž pro výsledky, ale proto, že ho to baví a bere kolo jako životní styl, proto se nijak nestresuje. „Je jasné ale, že strach mám, to má naprosto každý. Všichni jsme jen lidi,“ sdělil Deníku. Petru Homolovi dodávají sílu ti, kteří ho podporují. „Doma s tím byl dřív celkem problém, moc se jim můj sport nezamlouval. Není tolik rozšířený, není nad námi žádný trenér, stojí to občas i dost peněz, ale i přes těch pár zlomenin, otřesů mozku, naraženin a dalšího jsem se držel zuby nehty. Dnes již přišli doma na to, že mě to jen tak nepustí. Také jezdím s pár kluky za hradecký bikesport Joma ve freeride týmu a tímto všem, kteří mi nějakým způsobem pomáhají a podporují mě – děkuji!,“ vzkázal Petr, který se snaží moc neplánovat a žít přítomností.

„Do budoucna bych chtěl ale určitě stále jezdit, zlepšovat sem poznávat nový fajn lidi a místa. Když by se povedlo, tak bych bral tento rok natočit další video s mým „bratrem Dědkem jedničkou, vyrazit na freeride trip do zahraničí, nejspíš do Itálie nebo Francie, objet i pár závodů a hlavně se tím ježděním pořád bavit, jako do teď! Poté mám spíš takový sen, dostat se do Kanady, nejlépe do Britské Kolumbie a tam žít a hlavně jezdit,“ dodává Petr Homola.

Lucie Schmiedová