Opuštěný hrad
Poprvé navštívil Karel Veselý hrad Landštejn v roce 1951. V té době byl již přístup do příhraničních končin Novobystřicka a Slavonicka ztížen věčnými kontrolami příslušníků Pohraniční stráže (PS) i jejich pomocníků v civilu. V uvedeném roce právě uplynulo 180 let od zničení hradu rozsáhlým požárem po úderu blesku. Od té doby se hradní komplex pomalu rozpadal. Tento stav nedal Karlu Veselému dlouho spát a tak v roce 1960 začal jednat na odboru kultury tehdejšího Okresního národního výboru (ONV) v Jindřichově Hradci o možnosti čištění hradu od sutě a náletových dřevin. S jeho žádostí mu pomáhal pan prof. Reisner, autor jedné z brožur o Landštejně, a později také pan prof. Muk, vykonávající v té době funkci okresního konzervátora památkové péče. Ten mu zařídil povolení k vyvážení sutě z rozpadlého zdiva a vyčištění celého hradu.


Zahájení prací
A tak v létě roku 1961 s tímto povolením přijel Karel Veselý na Landštejn a začal si plnit svůj dlouholetý sen o záchraně milovaného Landštejna. Na úplném začátku si půjčoval potřebné nářadí a kolečko v tehdejším státním statku, sídlícím pod hradem. Nyní je již statek dávno zrušený. Také tam někdy přespával, když měl delší volno nebo o víkendech. Později na požádání uvolnil tehdejší předseda „Přátel starého Jindř. Hradce“ dr. Muk z fondu tohoto spolku částku 500 Kčs a věnoval ji na nákup dvou koleček a několika lopat a krompáčů, takže se záchranných prací mohlo účastnit více brigádníků.

Ty získával z řad svých známých – podobných nadšenců, jako byl on. Také zaměstnával v zimním období lesní dělníky, kteří pro vysoký sníh nemohli v lese pracovat. Těmto lidem vyplácel 6,25 Kčs hrubého na hodinu. K tomuto účelu uvolnil tehdejší ONV, odbor kultury, určitý mzdový fond. A tak začala mravenčí práce na záchraně hradu. S odstraňováním sutě se začalo v první bráně a pomalu se postupovalo přes druhou, třetí a čtvrtou bránu. Nakonec se vyčistilo hradní nádvoří, kde ležela suť ze zřícených zdí a kleneb do výšky dvou metrů.
Suť se před vyvezením z hradu třídila. Zvlášť se vyrovnal do figur lomový kámen i opracované kvádry, dále cihly různých formátů a stáří a zbytky se kátrovaly na prohazovačce. Jemný materiál byl použit při zdění místo písku a úplně nepotřebný odpad se teprve vyvážel ručně na kolečkách před první bránu.

Čas od času se objednal autobagr a Tatra 111 a hromada se odvezla na skládku. Veškeré práce byly předem konzultovány s Krajským střediskem státní památkové péče a ochrany přírody v Českých Budějovicích. (KSSPPOP).
Během vyklízení sutě se muselo zazdít několik velkých otvorů v ohradní zdi mezi druhou a třetí bránou. Použitý materiál mimo cementu a vápna byl z místních zdrojů a voda se vozila ze statku pod hradem. Elektrický proud nebyl v té době ještě zaveden, a tak se míchalo ručně. V roce 1965 se začalo vyvážet hradní nádvoří, kde byla vrstva sutě nejmohutnější a vzdálenost pro vyvážení největší.
Po dosažení úrovně nádvoří, kterou tvořila rostlá skála, jsme objevili hradní studnu. Pohled na zasypanou studnu nabízel jednoznačné řešení – studnu vyčistit. Krajské středisko zajistilo Meliorační družstvo, které by v zimě studnu vyčistilo.
Nikdo ale nedokázal určit rozsah prací, neznala se hloubka, ani zda bude ve studni po tolika letech ještě voda. Na základě těchto nejistot uvízlo jednání na mrtvém bodu a k realizaci nedošlo.

Pavel Pavlovský