O tom, že je ženou na svém místě, jsem se přesvědčila sama na vlastní kůži už před lety. Po několika dnech nesnesitelných bolestí ruky, kdy jsem si nemohla dovolit zůstat doma místo práce, mi jednoho večera pro mne zázračným způsobem ruku rozhýbala tak, že jsem žádnou jinou pomoc už hledat nemusela.

Sousedů a známých, kteří se na ni v jejím volnu obrátí, je více. Ale volného času má Libuše Waltrová opravdu poskrovnu. Pracuje totiž v třeboňských Lázních Aurora a je matkou dvou dcer.

„Jsem rodačka z Kolína, ale začínala jsem v roce 1987 v Karlových Varech ve Vojenském lázeňském ústavu, tam jsem byla jen krátce a odtud jsem přešla do Vojenského rehabilitačního ústavu ve Slapech nad Vltavou, kde jsem se seznámila s Davidem Sekáčem a založili jsme první kapelu,“ vzpomíná Libuše Waltrová.

David Sekáč pak odešel do Třeboně a založil tady novou kapelu Naboso, takže v roce 1995 změnila působiště i ona. „Do Třeboně mě přivedla muzika. S kapelou jsem zpívala a skládala pro ni texty. Pak jsem se zamilovala a už jsem tu zůstala,“ usmívá se Libuše Waltrová. Se svým manželem se totiž seznámila právě v kapele Naboso.

Ve své profesi pokračovala v Lázních Aurora a pracuje v nich stále. Za dobu, kdy poprvé začala pracovat jako fyzioterapeutka, se všechno změnilo. „Vědomosti a principy jsou úplně jiné. Dřív se kladl důraz na kondiční stránku života, teď se má práce posunula do sféry manuální medicíny, kdy se více dotýkáme pacienta,“ vysvětlila Libuše Waltrová. Nových metodik je totiž podle ní spousta, a proto se v nich neustále vzdělává.

„Dnes mohu pacientům rozhýbat zablokované klouby, vazy, svaly, co si nemůže nikdo ovládat vlastní vůlí. Klademe důraz na automobilizaci a autoterapii, kdy si pacient cvičí doma sám. Tady si zlepší zdravotní stav. Rozcvičím postižená místa a naučím ho, jak má pokračovat dál,“ dodala Libuše Waltrová.

Podle ní jsou lidé, kteří si myslí, že je lázně spasí a doma nemusí dělat nic, pak ti, kteří mají předsevzetí, ale pak nic nedělají, a pak jsou další, kteří se opravdu snaží, učí se a pokračují doma. Práce fyzioterapeutky je namáhavá jak z fyzického, tak i psychického hlediska. Často k ní přicházejí i lidé doslova zdravotně zdevastovaní, protože svou léčbu dlouho kvůli obavám ze ztráty zaměstnání odkládali.

„Mám patnáct pacientů denně a na každého třicet minut. Lidé se také svěřují se svými problémy. Často to bývá úmrtí v rodině nebo ztráta dětí. Snažím se je odléčit na těle, ale také jim odlehčit na duchu. Musím se umět vypořádat i s problematickými pacienty. S někým je hodina jako celý den,“ upřesnila fyzioterapeutka.

Na své práci má nejraději, když svým pacientům pomůže. „Je hezké, když mi pak někdo přijde říct, že obešel celý Svět, anebo když se za rok vrátí a říká, že mu pomohlo cvičení, co jsem ho naučila,“ uzavřela Libuše Waltrová.