Ač celý svůj aktivní život prožil jako českovelenický občan, do svého rodného městečka se vždy rád vracel a přál si zde být pochován společně se svými rodiči. Že k tomu došlo až po více jak dvou létech po jeho úmrtí, bylo způsobeno tím, že neměl žádné příbuzné ani dědice. Proto celou pozůstalost převzal Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Až po úplném uzavření pozůstalostního řízení bylo možné urnu s ostatky Jiřího Sedláčka převzít od třeboňské pohřební služby a uskutečnit její uložení do rodinného hrobu.

Svůj čas si vyžádalo i zhotovení nové náhrobní desky s motivem parní lokomotivy. Tato okolnost však akt nijak nepoznamenala. Proběhl důstojně a s dokonalou pietou. Zúčastnili se ho zástupci Nadace Okřídlené kolo, řada osobních přátel Jiřího Sedláčka z Prahy, několik strojvedoucích i zástupce Muzea ČD Lužná u Rakovníka a delegace města České Velenice vedená starostou Jaromírem Slívou.

Do rodinné hrobky v Golčově Jeníkově byly uloženy ostatky Jiřího Sedláčka, který byl ředitelem ŽOS České Velenice.Zdroj: Karel LaňkaU hrobu s věnci darovanými Městem České Velenice, Městem Golčův Jeníkov a „nadací“, promluvili starostové, všichni řečníci vzpomněli a vyzvedli vysokou kvalitu technických znalostí Jiřího Sedláčka, které uznávali nejen vrcholoví představitelé naší železnice, ale díky svým jazykovým i společenským schopnostem i v zahraničí, kam byl často zván na důležitá odborná mezinárodní jednání. Připomněli i jeho zásluhy jako ředitele ŽOS České Velenice na záchraně a zprovoznění řady historických železničních vozidel, např. Masarykův salonní vagón nebo parní lokomotiva 387043 „Mikádo“. Zmíněno bylo i to, že vedle železnice miloval hudbu a zejména hru na klavír, u níž dosahoval až profesionální úrovně. Celý pietní akt byl ukončen písní „Bože k Tobě blíž“, kterou zazpívala a na klávesy doprovodila ředitelka Umělecké školy ve Zruči nad Sázavou.

Na závěr bych chtěl touto cestou, jako Jiřího celoživotní přítel a kamarád až do posledních chvil jeho života, ze srdce poděkovat všem, kteří se přijeli s ním rozloučit a zejména pak tajemnici Haně Dvořákové, která se o celou akci starala a organizačně skvěle řídila.

Karel Laňka, historik