Z olympiády je zpět. Srnínští Kamila Papouška slavnostně přivítali

„Bez stáje Papoušek a zázemí, které díky ní naši kluci mají, by to ale nešlo,“ připomněla maminka tří synů, koňáků, Jiřina Papoušková. „Bez zázemí, které Jirka s Honzou připravují Kamilovi, by to nešlo a nefungovalo. Za tím, že se Kamil dostal až na olympiádu, je odříkání, spousta času a energie, stáj Papoušek funguje takto ve třech opravdu super, díky tátovi, který je přivedl k jezdectví, se to povedlo. A doufám, že Kamil s úspěchy ještě neskončil.“

Zklamání v Papouškově rodině v Srníně. Olympiáda Kamilovi a jeho koni nevyšla

Kamilu Papouškovi se na olympiádě nevedlo tak, jak by si přál. V polovině parkuru hřebec odmítl dál pokračovat, a tak závod nedokončili.

Před olympiádou jste říkal, že Warnesse prakticky nic nerozhází. Co se stalo, že si Warness právě při parkuru řekl: mám toho dost?

Příčinou určitě nebyl ten vodní příkop, před kterým odmítl skákat dál. Cítil jsem na něm už celkově, že zátěž spojenou s olympiádou úplně nezvládá. Protože poslední měsíc nebyl ve své stáji, neměl tedy svoje pohodlí. Cestoval na závody do Belgie, z Belgie na trénink do Německa, z tréninku rovnou do karantény v Cáchách, kde byl dalších deset dní. Pak let, další skoro týden aklimatizace v Tokiu - myslím, že ta jeho super top forma mě minula tak o tři týdny. Warness před startem na olympiádě sedmnáct dní vůbec neskákal kvůli té kombinaci cestování a karantény. Přišlo mi, že tím trochu vypadl ze závodního rytmu. Aklimatizace v Japonsku a řekl bych, že až přehnaná péče o něho ho rozhodily. Když je člověk s jedním koněm měsíc na závodech, dvakrát denně ho jezdí, navíc se v Japonsku pětkrát denně koupal, protože je tam hrozný horko. Takže pořád chodil z boxu sem a tam, vodí se a myje a jezdí - už z toho mi přišel otrávený, že nemá svůj klid a pohodlí, kdy je zvyklý jednou dvakrát denně vylézt z boxu, případně jít do výběhu nebo trávit čas volně kvůli relaxaci, kterou potřebuje ke svému výkonu. Poslední týden, deset dní jsem cítil, že to není úplně ono, protože mu vadily věci, které s ním dřív nehnuly. To pak vyvrcholilo v parkuru, kde po námaze při těch velkých skocích asi viděl nějakou možnost, jak z toho uniknout, tak to využil. Rozhodně se nezalekl vodního příkopu, ten skákal stokrát a nikdy nebyl problém.

Písecký hřebčinec vyslal svého zástupce na olympiádu, Warness je velkou nadějí

Jaké v Japonsku bylo horko?

Strašný. Stáje byly klimatizované, v nich byla až skoro zima. Třeba 22 °C, a venku 35 °C. Když kůň vyšel ven, tak to ještě bylo snesitelné, ale když se po práci zpocený nebo vykoupaný, osprchovaný vracel, byla v té stáji opravdu zima. Na přikrytí dekou to bylo moc, pod tou se potil, bez deky mu zase táhlo na záda. Chlad z té klimatizace je trochu jiný než zima přirozená. Tak to při tom všem pro něho bylo těžké, i když je tvrďák. V tom vidím hlavní příčinu, proč to dopadlo, jak to dopadlo. Ale nebyl jsem zdaleka jediný, byli tam lepší, a koně si někdy neskočili ani jedničku. Hodně také dělalo umělé osvětlení, překážky jsou atypické na každou olympiádu, nikdo neví, co tam postaví, je to vždy spojené s nějakou tamní kulturou, ty skoky byly strašně lesklý a v tom umělém osvětlení se to opravdu blýskalo. Spousta koní, kteří na to jindy nehledí, s tím měla obrovské problémy. Náročnost dosažení olympijského úspěchu je tak vysoká, že se ani nedá natrénovat. Při olympijském startu musí opravdu všechny faktory zapadnout do sebe v ten správný den, a pokud to tak není, není možné olympiádu úspěšně absolvovat.

Jaké máte z Tokia pocity a jak jste si to užil?

Bezvadně. Že jsme s Warnessem závod nedokončili, mě samozřejmě mrzí, ale jestli bych byl 45. nebo 65. na věci už tolik nemění. Co si budeme nalhávat, do finále šlo třicet nejlepších ze 75 koní, ti byli všichni bezchybní. Takže ve chvíli, když jsem startoval na konci startovního pole, asi 72., bylo už těch třicet finálových koní jistých. Věděl jsem tedy, že moje šance na finále jsou úplně mizivé a šel jsem si to bez nervů opravdu užít. Říkal jsem si se dvěma třemi chybkami to přeběhneme, budu spokojený. Bohužel jsme to nedojeli. Půlku parkuru jsme měli za sebou, před námi už nic moc těžkého nebylo, nebylo to nad Warnessovy síly. Ale v ten daný moment už byl prostě otrávený.

Warness už je zpátky?

Warness je ještě v Tokiu, odlétá až zítra ráno (v úterý), tady je teď sedm hodin, tak tam jsou dvě ráno a oni letí kolem šesté. Už se budou pomalu připravovat na odjezd z areálu, což je hodina a půl na letiště a pak 16 hodin letu do Belgie. A já v noci odjíždím také směr Německo Warnesse vyzvednout. V Belgii u letiště na něho čeká kamion.

Co máte nyní před sebou?

Warnesse cestou domů vyložím v píseckém hřebčinci, odkud ho mám zapůjčeného. Warness je žádaný plemeník. Letos ale kvůli sportování v přirozené plemenitbě vůbec nepřipouštěl. V hřebčinci měli v zásobě nějaké dávky namražené, ale už se všechny vyprodaly, takže si zase potřebují obnovit zásobu. Warness si také potřebuje trochu oddechnout. V hřebčinci bude měsíc, vyčistí si hlavu a pak se domluvíme, jak dál, jestli společně na soutěže vyrazíme na podzim nebo až příští rok. Oproti tomu já v pondělí vyrážím s dalšími sedmi koňmi na čtrnáct dní do Rakouska na závody, teď mám resty zase vůči ostatním koním ve stáji, protože jsem měsíc strávil jenom s Warnessem. Také bych si rád dal trochu nějakou pauzu, ale ono to Japonsko byla vlastně víceméně dovolená s jedním koněm, tam bylo času na odpočinek dost.