Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Začínající spisovatelka Lucie Schmiedováříká:Už jako malá jsem si dělala noviny

Jindřichův Hradec - Je jí teprve dvaadvacet let, ale rozjeto má už tolik aktivit, že to mnohdy jeden člověk nezvládne za celý život. Kromě studia vysoké školy je manažerkou dvou hudebních skupin, píše do novin a před nedávnem vydala svou první knihu. Jak to vše stíhá a co plánuje, jsme se zeptaliLucie Schmiedové.

6.12.2013
SDÍLEJ:

Křest prvotiny Lucie Schmiedové obstaral spisovatel David Jan Žák.Foto: Lukáš Šamal

Nedávno jste vydala svou první knihu. Co byste o ní řekla?

Zatím jsem psala jen nějaké menší věci, články, ale chtěla jsem už napsat něco většího, mít něco opravdu svého. Začala jsem to psát loni v létě. Bylo ošklivo, takže jsem ležela doma v posteli a začala jsem přemýšlet nad tím, co asi dělají lidé bez domova. Tak jsem si i řekla, že bych o nich chtěla zkusit něco napsat, vcítit se do jejich života, a tak jsem začala psát a vznikla kniha Od desíti k pěti. Vůbec jsem neměla naplánované, jak to bude, jaké tam budou postavy, kam bude děj směřovat, nic. Prostě jsem psala a dávala jsem do toho svoje pocity, i když samozřejmě zkušenosti osobní s tímto prostředím nemám. Navíc hlavní postava je třicetiletá žena, i když čtenář asi pozná, že to psal někdo mladší.

V dnešní době to asi není jen tak, vydat knihu. Jak jste to dokázala?

Přiznám se, že mi víc lidí říkalo, ať ještě s vydáním počkám, třeba na příští rok, že v knížce třeba ještě něco upravím. Ale já už jsem si byla jistá, že už bych na tom nic neměnila. Nechám si sice poradit, ale dělám si věci většinou po svém. Takže jsem si i tak řekla, že bych ji ráda vydala. Bohužel ale nebyly finance, takže jsem chtěla počkat po Vánocích, ale nakonec se vše podařilo díky mojí pětaosmdesátileté prababičce, která mi s tím pomohla. Prostě mi řekla, že když jsem to napsala, tak to také vydám a ona mi to zasponzorovala. První náklad byl během týdne prodaný a tento týden čekáme na dotisk.

Máte k psaní blízko od malička, podporuje vás rodina?

Určitě mě podporují a já i jejich prostřednictvím v mnohém čerpám inspiraci. Píšu pořád, v každé volné chvíli. Přispívám i do novin. Začala jsem vlastně psát už jako malá, někdy ve třetí třídě jsem si začala dělat svoje noviny, které jsem prodávala babičkám a dalším příbuzným a známým. Nejdřív jsem je psala ručně. Školní časopis jsem později dělala na základní škole i na gymnáziu. Za ten jsme dokonce získali cenu od Syndikátu novinářů, takže to byl docela úspěch. A v té době už jsem vlastně začala přispívat i do Deníku a dá se říct, že tam jsem vlastně opravdu začala.

Psaní je tedy na předním místě ve vašem životě. Odrazilo se to i ve výběru školy, kterou studujete?

Po gymnáziu jsem chtěla jít buď na žurnalistiku, práva či učitelství, takže jsem tak nějak vůbec nevěděla, co budu dělat. Na práva jsem se nakonec nedostala, ale teď jsem za to nakonec docela ráda. Studuji společenské vědy a češtinu na pedáku a chytlo mě to, baví mě to a když jsem byla třeba na praxi, tak jsem si uvědomila, že to je to, co bych chtěla dělat. Ani mě nemrzí, že nestuduji žurnalistiku, protože je spousta novinářů, kteří ji také nestudovali a je to naopak ku prospěchu.

Prvotinu máte za sebou. Co dál?

Už jsem začala psát další. To bude sbírka povídek. Zatím jich mám deset, ale na rozdíl od té první, která byla psaná v první osobě, bude tahle ve třetí. Píše se mi to tak i líp, navíc jsem měla i trochu strach, aby si lidi příliš nespojovali hlavní postavu a její život se mnou i v reálu. To mě možná maličko omezovalo. I když taky tady budou moje zážitky, moje pocity i zkušenosti. Ale teď v těch povídkách to chci dělat jinak. Ale je fakt, že když čerpám z vlastních zkušeností a zážitků, tak se mi to píše lépe, než když si to celé vymýšlím. Navíc se teď zaměřuji na detaily a lepší popis pocitů.

Máte kromě psaní a studia čas také na něco jiného?

Jsem hrozně aktivní člověk, pořád musím něco dělat. Takže kromě jiného dělám ještě manažerku dvěma kapelám. Někdy toho mám sice dost, ale bez toho všeho, kdybych měla jen tak sedět doma, tak se nudím. To by mě vůbec nebavilo.

Co byste tedy chtěla dělat v budoucnu?

Až vystuduji, chtěla bych několik let učit, při tom externě psát a kdyby se třeba některá ta kapela trochu víc rozjela, tak ještě pracovat s nimi. A později vyměnit školu za práci v novinách. To by mě lákalo.

Petra Jouzová

Autor: Redakce

6.12.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Již nejsou mezi námi

Ilustrační foto.
AUTOMIX.CZ
3

Absurdní šikana? Český řidič platil pokutu za překročení rychlosti o 1 km/h

OBRAZEM: Bystřičtí se utkali v "Člověče"

Nová Bystřice - Odpoledne plné zábavy zažily děti v Nové Bystřici.

Odemčené dveře stály seniorku 40 tisíc korun

Třeboň - V Třeboni se kradlo. Za vše mohou zapomenuté odemčené dveře.

Kdo se v uplynulém týdnu narodil v jindřichohradecké porodnici?

Jindřichohradecko - V jindřichohradecké porodnici se v uplynulém týdnu narodili:

V Los Angeles už někteří Češi odvolili

Los Angeles - Na Generálním konzulátu České republiky v Los Angeles mají již první volební den za sebou.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení