Rozjařený piknik, církevně pronásledovaný už od středověku, tlustý pantáta, který musel na konci masopustu ustoupit hubenému melancholikovi půstu. Rozloučení s ním ale bývalo rozpustile veselé:

„Loučíme se dnes s bakusem Masopustem, bytostí toť veselou a dobrému truňku a ostatním prostopášnostem oddanou.“
„Panímámo, pečte šišky neb kobližky, medvědáři jdou; než vy si je napečete, oni tu budou…“

Panímáma mohla v klidu péct, protože tehdy se za maškary do masopustního průvodu strojili jenom chlapi.

KRAPLE

4 loty másla se velmi dobře zpracují s 8 loty jemné mouky, potom se vmíchá lžíce vína, lžíce smetany a 3 žloutky.
Vyválí se do velmi tenka, vykrajují se čtverečky a plní zavařeninou, potom se přehnou v půli rohem na roh a smaží se na sádle.

BOŽÍ MILOSTI

30 dkg mouky, 2,5 dkg cukru, 2,5 dkg másla, 1 žloutek, 1 lžíce rumu, citrónová kůra, trochu mléka.
Všechny přísady zpracujeme na vále ve vláčné, ale tuhé těsto asi jako na nudle. Rádlíčkem vykrajujeme kosočtverce nebo trojúhelníky a smažíme v rozpáleném tuku asi jako koblihy. Do zlata usmažené a ještě horké obalujeme ve vanilkovém cukru.

MASOPUSTNÍ KOBLIHY – předpis, jak se kdysi připravovaly dobré masopustní koblihy:

Dej do mísy 1 libru prohřáté mouky; v hrnci šlehej 10 žloutků, celé vejce, 1⁄4 žejdlíku vlažné nevařené smetany, 1⁄4 libry čerstvě rozpuštěného másla, aby však na způsob sýra zůstalo oddělené, přidej k tomu 4 lžíce dobrých hustých kvasnic, 2 plné lžíce citrónové kůry, tlučený cukr, trochu soli a zakverlej všechno dohromady, potom přidej mouku. Nešlehej to však, nýbrž jen míchej, aby se udělalo těsto, pak vezmi trochu těsta na vál, udělej ho na sílu prstu, formuj a vypichuj plechovou formou kulaté tvary libovolné velikosti, na každý polož trochu zavařeniny, překryj jej prázdným kolečkem, na okrajích stiskni pevně prsty a ještě jednou zformuj kulatou plechovou formou. Potom dej takto zformované koblihy na moukou vysypaný ubrousek a nech kynout, až jsou jednou tak velké. Pak nech rozpustit tuk a naklaď tam ty koblihy, ale ne moc najednou, aby měly prostor, přiklop je, až zčervenají, obrať je a nech je odkryté. Tak postupuj, dokud nejsou všechny hotové, pocukruj je a mohou se dobře jíst.

Historická kuchařka Žahúři v Jindřichově Hradci je ilustrovaná nádhernými kresbami výtvarníka Tomáše Kadlece.
Žahúři v Jindřichově Hradci: Polévka byla, jest a bude grunt

VÍDEŇ JE HOLT VÍDEŇ aneb přehled užívaných měr a vah vídeňské soustavy

holba = 0,7074 litru
libra = 560 gramů
lot = 17,5019 gramů
měřička = 3,843 litru
žejdlík = 0,487 litru

V postních dobách za starých časů pečovala církev o spásu duše a starala se o to, aby věřící se zdržovali nejen konzumace masa a omastku, ale také aby se zřekli všech zábav, hlavně „tanců potvorných, kterými ďábel lidi k hříchům smrtelným svádí.“ Nejen církev, ale i světské úřady nařizovaly půst a dbaly o jeho dodržování. Posty měly funkci zdravotní i ekonomickou, a měly vést lid ke střídmosti a sebeovládání. Postní doba bývala víc než polovinu roku – 186 až 192 dnů!

Ale nebylo zas tak zle, postní jídelní lístek hýřil značným množstvím laciných rybích pokrmů, které staročeské kuchařky uměly výborně upravovat. Byly to jednak ryby sladkovodní – kapři a štiky, které se těšily oblibě, pak úhoři, vyziny, sumři, lupice (=candáti), ovesničky (=mřínci) a jelci a množství sušených nebo naložených ryb mořských. Chutným postním jídlem byli také raci a potom maso zvířat, kteří se rybami
živili, jako vydry, bobři a divoké kachny. Jak je vidět, naši předkové zas tolik hlady netrpěli.

Historická kuchařka Žahúři v Jindřichově Hradci je ilustrovaná nádhernými kresbami výtvarníka Tomáše Kadlece.
Žahúři v Jindřichově Hradci: Omáčkové opojení

Ti bohatí dávali přednost lososu, který byl vzácný a stál hodně peněz. Tahle „májová rybička“, jak se mu také říkalo, se posílala darem velkým pánům, například primátorovi Prahy, panu podkomořímu a na prvního lososa z Pardubic měl dokonce právo jeho milost král.

PUČÁLKA (velmi starý postní pokrm)

Je jednou z nejstarších úprav hrachu a již od pohanských dob patřila pučálka mezi obřadní jídla podávaná o zimním a letním slunovratu. Při slavení jarních svátků byla známá jako velikonoční „pražmo“.
Celý neloupaný hrách namočíme přes noc a rozložíme k teplu, aby vyklíčil, což není hned (2-3 dny). Po vypučení se upraží na sucho v troubě nebo na omastku, pak osolíme, opepříme nebo pocukrujeme.

POSTNÍ POLÉVKA Z JINDŘICHOVA HRADCE (Veliká dobrota od paní Ivany)

30 dkg čočky, l cibule, 2 stroužky česneku, 2 bobkové listy, 3 dkg šlehačky, hrst sušených švestek, sůl, ocet, cukr.
Čočku dáme vařit, vodou šetříme, tak na 3 prsty nad čočkou, abychom ji nemuseli později zahušťovat. Přidáme na drobno nakrájenou cibuli, na plátky nakrájený česnek, bobkový list a vaříme do měkka. Zalijeme šlehačkou, přidáme sušené švestky a krátce povaříme. Pozor – při dochucování šetříme cukrem; švestky jsou sladké dost. A rada nakonec: čočku předem nemáčíme, aby se nerozvařila na kaši, ale přidáme lžičku jedlé sody. Čočka se rychleji uvaří. (Jen je škoda, že se přitom odbourá vitamin B1, což si snad jednou můžeme dovolit).

POSTNÍ MARINOVANÝ ÚHOŘ PANSKÉ KUCHAŘKY LUISY TEINITZEROVÉ

Úhoře nakrájej na kousky, nasol a navleč na drát. Mezi kousky úhoře se dají kousky másla a ryba se potře i na povrchu. Do pekáče nalej vodu, úhoře často potírej máslem, až kůže popraská. Pak ho poskládej na mísu, aby byl jako celý, svař vodu, víno, ocet, cibulky, koření, citronovou kůru a proceď na rybu. Ve studenu nechej uležet.

Historická kuchařka Žahúři v Jindřichově Hradci je ilustrovaná nádhernými kresbami výtvarníka Tomáše Kadlece.
Žahúři v Jindřichově Hradci: O ševcích, fazolích a kočičím tanci

Sabina Langerová, Žahúři v Jindřichově Hradci