V minulosti mu předcházel přísný půst, který se dodržoval celý advent. Na Štědrý den se odříkali jídla i pití lidé a také (nic nechápající) dobytek. Až po východu první večerní hvězdy zasedli lidé k bohatě prostřenému stolu, na kterém muselo být devět chodů. Nejprve se podávaly oplatky s medem, aby se všichni ve zdraví a spokojenosti za rok zase sešli. Pak se jedla polévka, která byla chápána jako základ života a nesměla tudíž chybět. Ale rybí nebo jikrová polévka se jedla jen na jihočeských Blatech a v jižních Čechách vůbec, to pro velké množství rybníků a tedy i pro snadnou dostupnost ryb. K polévce se někde jedly teplé rozpeky, velké vdolky z chlebového těsta.

Pak se podával hrách nebo kaše z celých obilných zrn. Neporušené zrno mělo totiž svůj magický význam: symbolizovalo život a příští úrodu. V Čechách byla oblíbená kaše z jáhel a mléka, která se sladila medem, pak houbový kuba. Na Táborsku se kuba zapékal s brambory a říkalo se mu „maňas“. Kdo ho ochutnal, byl prý celý rok čiperný a svěží. Rozšířenou pochoutkou byly sladké lívance a vdolky, muzika a odvárka. Z masa se připravovala zvěřina, oblíbený byl zajíc na černo a domácí uzené. Jihočeský kapr se připravoval také na černo nebo smažený. V šlechtických rodinách byly oblíbenou štědrovečerní pochoutkou raci, kaviár, ústřice a uzený losos – prostě pravé lukulské hody.

Vánoční čas hojnosti v Jarošově nad Nežárkou

„O Vánocích se jedlo to, co dům dal; co vyrostlo, co sklidili – pod tím se štědrovečerní stůl prohýbal. Nejprve to byla ryba v černé omáčce s perníkem a pivem. Potom přišel na stůl černý kuba z ječných krupek s houbami, ze sladkého pak pšeničné vdolky s povidly, bramborové šišky s medem a máslem, pak oblíbená švestková omáčka a po večeři dostal každý stolovník caltu, jak se říkávalo vánočce a také muziku, tj. vařené suché švestky a hrušky.“ Tak takhle vypadal Štědrý den ve venkovských staveních ještě v 19. století, jak ho zaznamenala etnoložka Klára Hůlková, když připravovala pro Český rozhlas Národopisné obrázky z Jindřichohradecka.

JINDŘICHOHRADEČTÍ DIBLÍCI (recept od paní Ivany)
1 vejce, 2 žloutky, l lžíce bílého vína, 1/8 litru mléka, 2 dkg cukru, 2 dkg mouky, štipek soli.
Tento recept (jako mnoho dalších dobrých receptů zdědila paní Ivana po své babičce a hned mě ho nadiktovala): „Navleč na niť vždy jednu pařenou mandli a jednu velkou hrozinku a to udělej asi 10x, svaž na věneček a obal v těstíčku, které si předem připravíš. V těstíčku se namáčejí věnečky, držíce je za niť, usmaží se v horkém másle a obalí v cukru. Ta niť se nejí!“

Královna vánočka

Patří mezi nejstarší naše obřadní pečivo. Již benediktinský mnich Jan z Holešova, který žil v době Václava IV. v Břevnovském klášteře, zaznamenal, že „v předvečer narození Páně věřící požívají velkého bílého chleba, to jest velkých vánoček.“ Ve středověku byly již velmi oblíbené na šlechtických i měšťanských vánočních stolech. Dokonce bývalo zvykem, že páni radní kupovali pro chudé o vánocích z obecních peněz ryby a vánočky. Vánočka také patřila mezi nejoblíbenější vánoční dárky!

Dokonce se dávala i k výplatě, například v Jindřichově Hradci měl vánočku smluvně zajištěnou místní „hrobykop“, ale ve svatební smlouvě musel půlku štědrovečerní vánočky upsat manželce…(!) Jindřichův Hradec se prý proslavil obrovskými vánočkami, z nichž ta nejmenší se prodávala za 10 grošů, což byla suma, za kterou se tehdy v hostinci dala pořídit štědrovečerní večeře o několika chodech. Speciální formanské vozy je přivážely až do Prahy na předvánoční trh. Pražští pekaři každoročně o Štědrém dnu dopoledne nesli vánočku darem na Pražský hrad. Šest bíle oděných pekařských tovaryšů neslo na ohoblovaném prkně dlouhou vánočku plnou rozinek a mandlí. Obrovská vánočka se kolébala do rytmu hudby, která slavnostní průvod doprovázela.

V měšťanských domácnostech každý člen rodiny musel dostat svou vánočku, včetně služebnictva. A nejenom lidé ji dostávali, ale například na Šumavě ji hospodář házel o Štědrém večeru do studny, aby bylo po celý rok dost vody. Kousek vánočky musel dostat také oheň.

VÁNOČKA – ŠTĚDROVKA
12 dkg másla, 8 dkg cukru, 3 žloutky, špetka soli, strouhaná citrónová kůra, vanilka, 2,5 dkg droždí, 1⁄4 l mléka (lepší je sladká smetana), 50 dkg hladké a krupičkové mouky, 5 dkg hrozinek, 5 dkg mandlí, jedno vejce na potření, 1,5 dkg másla na vymaštění papíru.
V míse mícháme máslo do pěny, přidáme cukr, žloutky, sůl, citrónovou kůru (není nezbytně nutné), vanilku a vše důkladně mísíme 20 minut. Do těsta dáme vykynutý kvásek, smetanu a mouku, v míse vypracujeme v tuhé těsto, vmícháme hrozinky, nadrobno posekané mandle, citrónovou kůru a necháme jednu hodinu kynout. Vykynuté těsto rozdělíme na 8 dílů a vyválíme z nich stejné válečky. Nejprve zapleteme čtyři dohromady, položíme na pomaštěný papír na plechu, pak upleteme tři, položíme je na ně a poslední rozdělíme na dva díly, stočíme je a položíme nahoru. Vánočku necháme ještě půl hodiny kynout. Potom ji potřeme vajíčkem a necháme chvíli oschnout. Ještě jednou ji potřeme vajíčkem, posypeme mandlemi a dáme péci do dobře předehřáté trouby. Když začne povrch červenat, plamen zmírníme, vánočku přikryjeme papírem a zvolna dopečeme. Pečeme ji asi hodinu.

DOMÁCÍ PŘÍTEL
Pod tím si lze představit kohokoliv, ale v počestných měšťanských domácnostech ho měli rádi i pánové, takže hospodyňky bez špatného svědomí se oddávaly svým (kulinářským) vášním. Připravily těsto z 25 dkg hrubé mouky, 28 dkg cukru, 10 dkg oříšků a trošky kandovaného ovoce, lžičky tlučeného anýzu a tří vajec. Těsto vyválely do koulí, které se daly péci na předem vymaštěném plechu a ještě teplé je nakrájely na řezy a pocukrovaly.

ŠVESTKOVÝ SALÁM
Rozvařené švestkové křížaly nebo 35 dkg švestkových povidel se smíchaly s 25 dkg cukru a tlučenou vanilkou, přidalo se kandované ovoce a mandle podle chuti. Hmota se důkladně promíchala a pak se vyválela do tvaru salámu, posypala cukrem a zabalila do pergamenového papíru. Takto připravený salám se dal do chladu ztuhnout.

Sabina Langerová, Žahúři v Jindřichově Hradci