Funkci kastelánky třeboňského zámku zastáváte už od loňského února. Jaké novinky jste od té doby stihla zavést?
První, co jsem nabídla jako velkou novinku sezony a musím říct, že se nám to velmi osvědčilo, jsou prohlídky pro děti. Už v minulých dvou letech jsem zaznamenala, že rodiny s dětmi se snaží zámky navštěvovat, ale malé dítě na prohlídce je naprostá katastrofa pro úplně všechny zúčastněné. Děťátko to samozřejmě nebaví, trápí se rodiče, průvodce i ostatní účastníci prohlídky. Zkusila jsem proto nabídnout takovou kratší verzi prohlídek, kde v kostýmu kněžny nebo princezny provádíme děti jednou částí trasy a výklad je jim uzpůsobený. Prohlídka je zároveň trochu interaktivní, kdy si společně také zpíváme, povídáme a děti se samozřejmě také hravou formou i něco dozví. Dětské prohlídky jsme zavedli v červnu, ale bylo jich na začátek jen pár. Zaznamenali jsme ale tak obrovský úspěch, že jsme museli přidávat.
Jaké bylo vaše dřívější působiště?
Než jsem nastoupila na zámek, pracovala jsem v energetické společnosti. Měla jsem tam hezkou pozici za velice hezké peníze, nicméně ta práce mě šíleně nebavila. Nebyla to samozřejmě chyba mého předchozího zaměstnavatele, ale šlo o administrativní úřednickou práci a já jsem poměrně kreativní člověk, proto jsem strádala. Měla jsem tam ale báječné kolegy, na které moc ráda vzpomínám. Když se mi blížila padesátka, tak jsem usoudila, že je na čase, abych udělala něco pro sebe a měla jsem pocit, že mám možná poslední šanci najít si práci, která mě bude bavit. A protože jsem se přes divadlo a kostýmované prohlídky znala s předchozím kastelánem panem Pávkem, tak mě napadlo ho oslovit. Zrovna v té době hledal průvodkyni, takže jsem doma oznámila, že půjdu dělat práci svých snů. Rodina po menším šoku souhlasila a pochopila, že to potřebuji.
Jak jste se dostala z místa průvodkyně rovnou na kastelánku?
Všechno se nějakým zvláštním způsobem seběhlo, protože jedna kolegyně vážně onemocněla a já jsem za ni převzala správu depozitáře, pak ze mě pan kastelán udělal svoji zástupkyni a když byl následně loni v únoru odvolaný, jako jeho zástupkyně jsem automaticky přešla na pozici dočasné kastelánky. O trvalé místo kastelánky jsem se ale neplánovala ucházet, protože je to práce, která člověku pohltí většinu soukromého života. Já jsem naopak chtěla dělat klidnou práci a užívat si spíše to pozitivní bez stresu. Zaměstnanci za mnou ale velmi stáli a zjistila jsem, že jsme úžasně silný pracovní kolektiv a navíc to byla i výzva, které mě baví překonávat, tak jsem se rozhodla se o místo kastelánky ucházet.
Můžete zhodnotit uplynulých deset měsíců ve funkci kastelánky? Co vás překvapilo?
Zažila jsem jedno negativní překvapení, které jsem absolutně nečekala. Třeboň je v podstatě taková větší vesnice a trochu tu fungují nejen nějaké pomluvy, ale objevovala se i řada neuvěřitelných konspiračních teorií také v souvislosti s bývalým panem kastelánem Pávkem. Určitě udělal pár chyb, ale podle mě si určitě nezasloužil, aby se o něm šířily nějaké nepravdivé informace, protože tady odvedl obrovský kus práce. Byly to ale i neuvěřitelné teorie o tom, kdo má na zámek přijít. Ze začátku jsem se tomu smála, ale trvalo to několik měsíců a naši zaměstnanci z toho byli nešťastní, protože se báli, aby sem nepřišel někdo, kdo se k nim nebude hezky chovat nebo si na zámku bude jen chtít vylepšit životopis.
Podařilo se vám pomluvy a obavy nakonec rozptýlit?
Když jsem nastupovala do funkce, byly vztahy mezi zaměstnanci hodně napjaté. Zjistila jsem ale, že když používám taková slovíčka jako děkuji a prosím, vnesu do té funkce trochu vlídnosti a porozumění, tak ten kolektiv to velmi ocení. Netušila jsem třeba, jak máme úžasné pány údržbáře, mají neuvěřitelné schopnosti, máme i skvělé paní uklízečky, kdy i někteří návštěvníci komentovali, jak jsou interiéry krásně uklizené nebo máme úžasné zahradníky, kteří dokázali zázraky s výzdobou zámku i parkem. Všichni kolegové, i ti z kanceláře, mi ohromně pomáhají, protože jsem spoustu věcí neuměla a mohla jsem se na ně obrátit. A samozřejmě jsou skvělí i průvodci. A tohle všechno je pro mě strašně moc důležité, aby zaměstnanci chodili do práce rádi a těšili se sem. Třešničkou na dortu jsou pak spokojení návštěvníci, což je pro nás odměna a obrovský motor.
Určitě už máte výsledky vaší práce v loňském roce. Jak jste si vedli?
Nechci se nějak vytahovat, ale loni jsme měli o 8 tisíc návštěvníků víc, než v předchozí sezoně a historicky nejvíc od roku 2000. Celkem si k nám našlo cestu 48 210 návštěvníků. Vnímáme to jako znamení dobré práce celého kolektivu.
Jaké jsou vaše plány pro letošní rok?
Stojí přede mnou obrovský úkol, a to je zahradní křídlo zámku, což je taková letitá začarovaná komnata. Dříve tam sídlil archiv a trochu vázlo předání z jeho strany, což ale nebyla jejich chyba, protože tam bylo obrovské množství dokumentů. Máme takový společný plán, kdy bychom tam do léta chtěli udělat nádhernou expozici loutek. Shodou okolností se mi ozvali během roku manželé, kteří mají nádhernou obrovskou sbírku historických loutek, čítající několik stovek kusů a hledali hezké místo, kde by je mohli umístit. Nešlo jim o zisk, ale o to, aby lidé mohli tyto loutky obdivovat. Sbírku nám navíc zapůjčí pouze za symbolický podíl na vstupném. Nebude chybět výstava amarylis, tentokrát to bude téma Amarylis a hudba. Nebude to ale tentokrát přímo na Velikonoce, ale o týden později, protože jsou letos velmi brzo a náš hlavní florista měl obavy, že by květiny v termínu Velikonoc ještě nemusely zvládnout nižší teplotu.
Zámek je také už tradičním dějištěm kulturních akcí. Které to budou letos?
Už od podzimu se mi ozývají organizátoři akcí, aby si u nás rezervovali místo. Budeme tady mít jak ochotnická divadla, tak i profesionály, bude tady tradičně Kultura pod hvězdami, letos chystají Tři mušketýry, Drákulu, divadlo, dále tady budeme mít Strašidlo Cantervillské, Bílou paní a těším se i na spolupráci s Jihočeským divadlem, které má v plánu udělat na trase A takové pásmo s názvem Rožmberská noc. Budou tady mít vlastního průvodce, který návštěvníky provede komnatami a v každé z nich bude několik hudebníků a pěvců s ukázkou vážné hudby. V srpnu nás pak čeká velký koncert Richarda Müllera.
Tradiční součástí třeboňského zámku byli mnoho let pávi. Neuvažujete o jejich navrácení?
Uvažovala jsem o tom, ale je pravda, že předchozí pan kastelán se s nimi hodně natrápil. V posledních letech se totiž začali toulat a jednou je našli až u hrobky. Nejhorší ale bylo, že působili škody i na autech. Když se v laku tmavého auta viděli, mysleli si, že je to nějaký protivník a pustili se do boje. Občas si vybrali i nějaký drahý automobil a pojišťovna s námi už trochu ztrácela trpělivost. Kromě toho byli problémem i neukáznění návštěvníci, kteří neměli své psy na vodítku. Jednu paví slepičku pes tak zmordoval, že jeho útok nepřežila. Ke konci už pávi museli být zavření ve voliéře, než je pan kastelán odvezl na Konopiště. Zatím se k nám tedy pávi nevrátí, i když se lidé na to hodně ptají. Snažíme se jim to trochu vynahradit voliérami se zvířátky v zámecké zahradě.
Zmiňovala jste neukázněné návštěvníky. Jsou nějaké další problémy, které vám způsobují?
Trápí nás především cyklisté, kteří jezdí přes park. Na začátku sezony jsme tam umístili nové cedule. Dokonce nám tady srazili i babičku s chodítkem nebo malou holčičku. Lidé si to neuvědomují, ale máme tady cesty, které k jízdě na kole nejsou určené. Cyklisté je ničí a nás to stojí nemalé úsilí a peníze, dát cesty po sezoně zase dohromady. Je tu i další věc, se kterou se nedokážu smířit a která se rozmohla poslední rok. Máme tady milou starší paní, která každý večer zamyká park a má to celoročně na starosti. Je viditelně označená a slušně návštěvníky prosí, aby areál opustili, protože se bude zavírat. V poslední době se ale najde spousta lidí, kteří jí sprostě nadávají, ale opravdu sprostě. Zaráží mě, jak moc je současná společnost zlá a vulgární. Paní celý život dělala zdravotní sestřičku, pomáhala lidem a podobné chování si určitě nezaslouží. V zahradě se ale pohybují i strážníci, kteří tu provádějí namátkové kontroly.