Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Zbraslavská kronika: Korunovace

Jindřichův Hradec - Dalším dílem pokračujeme v seriálu O čem vyprávějí kroniky.

15.2.2015
SDÍLEJ:

POSLEDNÍ PŘEMYSLOVCI – Přemysl Otakar II., Václav II. a Václav III.. Foto: Marcela Handlová

Nebezpečí v podobě ctižádostivého Záviše z Falkenštejna je zdárně zažehnáno.
A nejen tento Václavův nepřítel ztratil to nejcennější, co měl. Rok 1290 by se vůbec dal nazvat „Rokem padajících urozených hlav". Spojenectví se Závišem nepřineslo nic dobrého ani jeho tchánovi, Ladislavu IV., ani vratislavskému vévodovi Jindřichu IV.. Ladislav se stal obětí spiknutí a 10. června byl ve svém kočovném stanu ubit. Vévoda Jindřich, který doufal v českou korunu, byl o dva týdny později otráven. Tato souhra okolností, příhodná právě pro krále Václava, byla chápána opatem Otou pochopitelným zásahem Božím.

Václav se zaměřuje na duchovní sféry

O to více nás od té doby přesvědčuje o Václavově nesmírné zbožnosti. Na jeho radu (nebo radu jiného duchovního) si také král zvolil svého osobního zpovědníka. Nakonec vybral pro jistotu dva. Ti měli za úkol stále Václava doprovázet, aby při pouhém pohledu na ně zaplašil všechny hříšné myšlenky. A tak se král Václav čím dál tím více vzdaloval životu skutečnému a jako by možná tušil ne tak moc vzdálený konec svého pozemského bytí, věnoval veškerý čas i energii životu duchovnímu. Podle opata Oty byl schopen vyslechnout za jediný den i šestnáct mší. Vzhledem k tomu, že jedna mše trvá zpravidla něco přes hodinu, byl by to opravdu nadlidský výkon.
Mezitím, co Václav klečí v kostele, umírá jeho tchán Rudolf a toho samého roku i krakovský vévoda Lešek.
Po Leškovi zdědil krakovsko – sandoměřské vévodství.
A tak život Václavův i život jeho země plyne celkem klidně od jedné politické události k druhé. Někdy významnější, někdy polozapomenuté.

Chystá se korunovace

Ale přichází rok 1297 a ten je událostmi doslova nabit.2. června se chystá velkolepá korunovace šestadvacetiletého Václava a jeho ženy, královny Guty. Královna se však necítí dobře. Příčinou jejího špatného zdravotního i psychického stavu je bezpochyby fakt, že od jejího posledního porodu uplynulo teprve několik dnů. Nutno dodat, že za deset let manželství to byl porod v pořadí už devátý (dítě ovšem desáté, při porodu budoucího Václava III. se narodila ještě holčička, která však hned zemřela).
Vzhledem k tomu, že nás opat Ota přesvědčoval o tom, že Václav prožil každého dne nejméně šestnáct hodin v kostele, má můj obdiv. Smutným faktem zůstává, že poslední narozené dítě pojmenované po matce Guta (Jitka), bylo už šestým potomkem královských rodičů, které místo povijanu dostalo pohřební rubášek.
Ale vraťme se na korunovaci, protože jsou věci, které se odložit nedají. A tak se ztrápená Jitka musí uchystat na tu velkou slávu. Zbožný a nadšený Václav snad ani nechce vidět za jakých úporných bolestí musí jeho žena tento ceremoniál přestát. Hned druhý den po té velké slávě spěchá král i s celým dvorem, šlechtici a knížaty splnit svůj dávno daný slib. Pokládá základní kámen ku stavbě Zbraslavského kláštera. Tímto je natolik pohlcen, že rostoucí stavbu navštěvuje den co den. Nosí dary, nechává sloužit mše…
I jeho žena Jitka má zbožné myšlenky. Tuší, že se blíží její konec a tak k sobě povolává opata Konráda, aby mu vyjevila svou poslední vůli. Veškerý svůj majetek vložila do jeho rukou, aby z něho mohl rozdávat almužny pro chudé.

Klášter má být  i pohřebištěm

Teprve šestadvacetiletá královna Jitka je pochována na Pražském hradě u hrobu svého tchána, Přemysla Otakara II., kterého nikdy neměla možnost poznat.
Hned, jakmile bude dostavěn klášter na Zbraslavi, chce tam Václav přemístit ostatky své ženy i svého otce. Počítá s tím, že se klášter stane pohřebištěm Přemyslovců.
Netušil, že jeho rod už toho místa mnoho potřebovat nebude.
Krátce po skonu královny Jitky odstupuje, a to z neznámých důvodů, opat Konrád z čela Zbraslavského kláštera. Opatem se stává první pisatel této kroniky, Ota. Na celých sedmnáct let. Poté ho opět vystřídá Konrád.

Hledá se nová královna

A začíná hledání nové královny, která by zaplnila uprázdněné místo po Václavově boku. Ale nemusí se chodit ani moc daleko. Vhodná nevěsta je  Polka,  jediná dcera a dědička polského  krále Přemysla II., teprve patnáctiletá Alžběta  neboli   Eliška  neboli Richenza  neboli  Rejčka, která se měla původně stát manželkou Oty, markrabětě braniborského. Kdyby ovšem nezemřel.

Pozn.: Zbraslavský klášter se  začal  skutečně  stavět už roku  1292, ale základní  kámen byl  položen  až  3. června 1297.

Marcela Handlová

Autor: Redakce

15.2.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto

Dvě nehody zavřely dvě silnice

Ilustrační foto.

Stoprocentní zůstávají už jen včelničtí hokejisté

Muž zpronevěřil peníze od důchodkyně

Novobystřicko - Seniorka svěřila muži peníze. Zřejmě o ně přišla.

Na Jitřence se čtyři hodiny stojí zadarmo

Jindřichův Hradec - Parkoviště na okraji centra Hradce funguje od začátku letošního října ve zlevněném režimu.

Klikovští a třebětičtí střelci se v I. B třídě činili

Jižní Čechy – Krajská fotbalová I. B třída mužů měla na programu 10. kolo.

Lihovar v Blanici je na prodej, včelařům by se mohlo ulevit

Blanice – Lihovar, jenž před svým krachem provozovala společnost LIHO Blanice, je na prodej. Insolvenční správce Vít Jungbauer sice lihovar spravuje od jara, teprve nyní jej ale mohl nabídnout kupcům.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení