VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Zbraslavská kronika: Královna Eliška umírá

Jindřichův Hradec - Dalším dílem pokračujeme v seriálu O čem vyprávějí kroniky.

24.5.2015
SDÍLEJ:

MANŽELKY LUCEMBURKŮ – císařovna Markéta, Eliška Přemyslovna, Anna, manželka Karla IV.Foto: Marcela Handlová

Než se roku 1330 dostaneme ke zprávě z nejsmutnějších, zmíníme se krátce o událostech, které předcházely. Patnáctého července, kolem poledne, mohli obyvatelé Čech pozorovat další ze zatmění slunce. Zajímalo by mě, jestli je vůbec možné, aby se tento astronomický úkaz opakoval ve čtrnáctém století tak často. Ale vzhledem k tomu, že ho Petr popisuje do nejmenších detailů, ho asi skutečně viděl. Píše, že „byl vidět z těla slunce jen malý okraj na způsob měsíce v třetí noci".

Zatmění tentokrát jen neškodilo

A co způsobilo zatmění tentokrát? Negativní vliv mělo na úrodu hrachu, který po celém království zašel. Ale tohoto roku se chvilková absence slunce ukázala i v tom lepším světle. Díky ní se zvýšil výnos vinné révy. A na tomto místě si neodpustím malé srovnání. Petrův současník kronikář František Pražský ve své kronice uvádí, že zašla pšenice a vína se neurodilo více, ba právě naopak, bylo ho velmi málo.
Jedna událost je ale oběma historiky popisována naprosto totožně. Když král Karel I. Robert seděl pokojně se svou manželkou Alžbětou Polskou (dcera Vladislava I. Lokietka) ve svém paláci, vtrhl k nim nějaký Maďar a krále těžce zranil. Královna ho chtěla ochránit. Za svou statečnost zaplatila ztrátou ruky, kterou jí onen zločinec uťal. Úkladný vrah byl hned dopaden a zabit. Mimochodem, o králi Karlu I. už byla v jednom z našich minulých vyprávění zmínka. Byl to právě ten, který si vybíral tak mladé nevěsty, že mu umíraly při prvním porodu.

Královnina životní pouť skončila

A teď k té události, které se rozhodně nemůžeme vyhnout. Na den svatého Václava, 28. září, v domě vyšehradského probošta Jana Volka, zemřela česká královna Eliška Přemyslovna, nevlastní proboštova sestra.
Podle zarmouceného opata Petra byla velmi dlouho sužována horečkami a plicními potížemi. Bylo jí teprve třicet osm a její život by se rozhodně nedal nazvat šťastným. Po tři dny bylo mrtvé tělo královny Elišky nošeno po pražských kostelích a teprve čtvrtý den jí byl vystrojen pohřeb ve Zbraslavském klášteře, kde spočinula se svými předky. Královnu na místo jejího věčného odpočinku doprovodilo velké množství truchlícího lidu.
Jediný, kdo na pohřbu chyběl, byl její manžel, král Jan Lucemburský. Toulal se po světě tak, že ho žádný z českých poslů nemohl dlouho najít. Když se to konečně podařilo a dostihli ho v Tridentu, mohl si z doručeného listu pouze přečíst, že jeho žena už má dva měsíce po pohřbu. Jak na tuto zprávu král reagoval, není dost dobře z kroniky možné poznat. Opat Petr pouze ve stručnosti píše, že byl král rozrušen. Ovšem i z toho si lze udělat jistý úsudek. Nakonec přislíbil, že se vrátí do Vánoc do Prahy, ale svůj slib pochopitelně nedodržel.
Blíží se konec druhého dílu naší kroniky a když pomineme další dvě zatmění slunce v letech 1331 a 1333, je tu už jen jedna zajímavá informace. A to vystavění vodovodu do Zbraslavského kláštera. Roury byly zhotovené z olova, kterého se spotřebovalo 12 330 kilogramů a 616 kilogramů cínu. Jeho délka činila od prvního pramene (napájely ho prameny tři) 2 600 loket pražské míry (přibližně 1,5 kilometru). Klášterní vodovod vyústil samozřejmě v umývárně. A tím v podstatě končí i druhý díl kroniky Zbraslavské.

Jitka se zasnubovala dle potřeb krále

Jen bych se ještě vrátila k jedné poznámce z dílů předchozích. Bylo řečeno, že Eliščina dcera Jitka se zajímavými cestami dostala až na francouzský trůn. Těmi cestami bylo její neustálé zasnubování s různými šlechtici, které její otec král Jan Lucemburský právě v tu danou chvíli potřeboval. Podle všeho měla její matka zřejmě pravdu a Jitka byla jako druhorozená dívka nežádoucí, proto s ní mohli takto zacházet zcela bez ohledu na její city. Prostě byla potřebná pouze pro sňatkovou politiku.
Kronikář Petr nám sděluje, že k prvnímu zasnoubení došlo v útlém věku Jitčině. Asi to muselo být opravdu brzy, protože v sedmi už byla zasnoubena podruhé. To první se uskutečnilo se synem Vladislava Lokietka (dávného nepřítele Václava II.) Kazimírem. To ale dlouho netrvalo a král Jan zasnoubení zrušil, aby mohl ceremoniál zopakovat s Fridrichem, synem míšeňského hraběte. Tam se Jitka ve svých sedmi letech odstěhovala, aby byla dána na výchovu k vévodkyni na hradě Wartburg. Ale časy se opět mění a chudák Jitka je s ostudou po roce odeslána zpět do Čech.
Dlouho ji však nezadanou nenechají. Už po třech letech, 6. dubna 1326, se slaví její třetí zasnoubení, tentokrát se synem hraběte z Baru Jindřichem. V té době byl ještě mnohem mladší než Jitka.
Ale ani tentokrát není výběr konečný. Jan Lucemburský je přesvědčený, že pro posílení jeho moci by byl daleko vhodnějším kandidátem prvorozený syn Ludvíka Bavora, taktéž Ludvík. Ten byl alespoň s Jitkou stejně stár. Ale stále to není to pravé. Je potřeba vybírat dál. Co takhle Ota, rakouský vévoda? To je ten správný ženich pro Jitku.

Papež sňatek nepovolil

Jenže v tomhle případě zasáhl papež, který byl na Jana velice rozezlen a nedal k zasnoubení papežský dispens. Jitka a Ota byli totiž příbuzní. A tak sedmnáctiletá Jitka Lucemburská spočine nakonec v náruči budoucího francouzského krále, třináctiletého Jana II. Snad to pro ni dopadlo nakonec dobře. Tento král měl totiž přízvisko Dobrý. Ovšem, jestli bylo manželství šťastné, to nevím, ale určitě bylo plodné. Za dvanáct let se z něho narodilo jedenáct dětí, sedm dcer a čtyři synové. Ze všech dětí se dožilo dospělosti sedm.

Pozn.: Královna Eliška Přemyslovna zemřela na rodovou chorobu – tuberkulózu.


Marcela Handlová

Autor: Redakce

24.5.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ve čtvrtek 16. listopadu se uskutečnila prezentace Českého statistického úřadu.

Mladých v Jihočeském kraji ubývá. Vyplývá z analýzy ČSÚ

Ilustrační foto.

Ukončí hradečtí basketbalisté nelichotivou sérii?

Již nejsou mezi námi

Jindřichohradecko - Na Jindřichohradecku jsme se v uplynulém týdnu naposledy rozloučili:

OBRAZEM: Na Den boje za svobodu a demokracii nezapomněli ani v Třeboni

Třeboň - Před základní školou v Sokolské ulici si Třeboňáci připomněli 17. listopad.

OBRAZEM: V Hradci si připomněli 17. listopad

Jindřichův Hradec - U morového sloupu na náměstí Míru si Hradečáci připomněli Den boje za svobodu a demokracii.

V muzeu se představí dráteníci

Dačice - V muzeu a galerii v Dačicích zahájí novou výstavu zajímavým doprovodným programem.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT