VIDEO: Ze dna arabského vězení se odrazil až ke světovému rekordu

V roce 2008 se Josef Šálek začal zabývat osobním rozvojem a zjistil, že za jeho potíže nemohou okolnosti ani lidé, ale on sám. Nyní se považuje za šťastného a svobodného člověka a své zkušenosti předává dál. „Pochopil jsem, že když převezmu zodpovědnost za svůj život, mohu jej radikálně změnit. Na cestě k proměně jsem čerpal z mých vlastních životních zkušeností,“ vysvětlil Josef Šálek, který nyní v práci terapeuta využívá svou empatii a pomáhá tak ostatním. Jako kouč a lektor pořádá také skupinové a teambuildingové akce pro posílení sebedůvěry, stmelení kolektivu a zvládnutí zátěžových situací.

„Jezdím s lidmi do zahraničí, kde nejen odpočíváme a navštěvujeme zajímavá místa, ale zároveň se vzájemně inspirujeme a podporujeme. Mám za sebou i letitou hereckou a moderátorskou zkušenost,“ zmínil. Nyní dokončuje svou první autentickou knihu a v publikování hodlá pokračovat.

Miluje zdravý životní styl, otužování, přírodu a sport. Rád přijímá výzvy a překonává své osobní limity. „To mi umožnilo stát se čerstvým držitelem světového rekordu v nejrychleji uběhnutém půlmaratonu naboso do půl těla ve sněhu a mrazu. Tím to rozhodně nekončí,“ podotýká, že chystá i další sportovní výkony.

Podle vašeho úvodního povídání jste renesanční osobnost. Která z rolí, jež v životě zastáváte, je vám nejbližší a naopak: ke které jste si hledal cestu nejdéle - terapeut, kouč, odborník na zvládání strachu, spisovatel, herec, moderátor, sportovec?

Zdroj: Archiv J. ŠálkaJosef Šálek: Každá z nich má pro mě své kouzlo. Každá mě obohatila a já nemohu nějakou označit jako nejbližší. Všechny mají ale jedno společné. Nevybral jsem si je sám, ale ony si vybraly mě. Jinými slovy jsem si do svého života přitáhl to, co mě baví, naplňuje a k čemu mám i potřebné vlohy. Jsem přesvědčen, že když je člověk připraven, přichází k němu podobné příležitosti, ve kterých se může jedinečně realizovat. Důležité je, aby je nepřehlédl, nezalekl se jich a přijal je do svého života jako výzvy k osobnímu posunu.

Uvedu jeden konkrétní příklad. Měl jsem dříve velký strach z veřejného vystupování. Přesto mě ve školních letech přitahovalo divadlo. Moje obrovská tréma, že neuspěji, mi však nedovolila, abych se mu v dospělosti věnoval. Před šesti lety mě na ulici oslovili dva lidi s tím, že se jim typově hodím do filmové pohádky. Přijal jsem to jako výzvu k překonání mého velkého strachu. Po kamerových zkouškách jsem dostal první filmovou roli. Od té doby jsem měl tu čest hrát jako komparzista a herec v mnoha našich i zahraničních filmech a televizních pořadech. Přijal jsem také nabídku k divadelnímu herectví. Překonal jsem svůj strach z veřejného vystupování, posílil svoji sebedůvěru a zlepšil tím i své prezentační dovednosti kouče a lektora.

Ledový muž: Josef Šálek v Pelhřimově poběží sněhem bosý a v šortkách

V dětství mě přitahoval i sport, práce se slovem a sloh. Dnes se věnuji vytrvalostním běhům a dalším výkonnostním cvičením. Napsal jsem již mnoho motivačních článků, a píši své první knihy.

Život mi postupně přihrál přesně to, k čemu mám jisté vlohy a co mi činí radost. Věnovat jsem se tomu mohl začít až tehdy, když jsem měl dostatečné zkušenosti a uzdravenou sebedůvěru.

Jak a kdy začala vaše cesta za sebepoznáním, co vás motivovalo? Začal jste běhat, proč zrovna tento sport?

Sebepoznání provází člověka celý život. Důležité je, kdy se mu začne vědomě věnovat, rozvíjet jej a čerpat ze svých předchozích zkušeností. To u mě nastalo v únoru 2008. Potkal jsem ženu, terapeutku, která mi otevřela nový svět. Do té doby jsem se jen přizpůsoboval okolí a obviňoval sebe i druhé za to, že se mi v životě nedaří. Viděl jsem jen to, co se děje kolem mě. Ona mi otevřela oči a já poprvé uviděl svět uvnitř sebe. Pochopil jsem, že jediný, kdo je zodpovědný za svůj život, jsem já sám.

Od té chvíle jsem se začal intenzivně věnovat osobnímu sebepoznání a rozvoji svých schopností. I tato cesta měla však dosud několik zásadních milníků.

Jeden z nich nastal před více než třemi lety. Opustila mě přítelkyně, s kterou jsem plánoval celoživotní vztah. I když jsem podobných kolapsů a proher zažil v mém životě už mnoho, překvapilo mě, jak intenzivně mě to zasáhlo. Lítost a žal jsem silně zapíjel pivem a krotil krabičkou cigaret denně. Přidám-li k tomu mé přejídání tučným jídlem a absenci pohybu, šel jsem tak přímou cestou do pekla.

Naštěstí jsem v té době potkal nového kamaráda, který mě inspiroval ke společnému běhání. Kdysi sám běhal i půlmaratony. K běhu jsem měl blízko i proto, že jsem se v dětství věnoval lehké atletice a sprintům. To už bylo však dávno a já si nyní neuměl představit, že bych uběhl víc než dva kilometry. Přesto jsem s ním 24. prosince 2017 poprvé vyběhl. Ano, bylo to přesně na Štědrý den a později jsem pochopil, že jsem si lepší dárek pod stromeček nemohl přát.

Půlmaraton bosý a na sněhu: Josef Šálek pokořil v Pelhřimově světový rekord

Uběhl jsem sice jen ty dva kilometry, nemohl popadnout dech a kvůli bolesti vyjít do schodů. Zjistil jsem ale, že ta námaha a bolest svalů mě natolik zaměstnala, že jsem prostě neměl čas na to, abych se ještě zabýval výčitkami a smutkem z nedávno ukončeného vztahu. To mi dalo impulz běžet další den a pak další a další.

Najednou jsem přestal kouřit, přejídat se a z alkoholového opojení jsem také ubral. Za několik měsíců jsem zahodil boty a začal běhat bos. Bavilo mě sledovat, co se při tom v mém těle děje. Naučil jsem se lépe dýchat, překonávat bolest a při samotném běhu i odpočívat. Začal jsem si to užívat a bosý kontakt se zemí mi dělal velkou radost. Za 5 měsíců jsem překonal svůj první půlmaratón a vzdálenost stále posouval.

Josef Šálek uběhl v neděli 17. ledna v Pelhřimově půlmaraton za 1 hodinu 36 minut a 21 vteřin.Zdroj: Archiv J. ŠálkaPřiblížila se zima a já nevěděl, jak budu bosky běhat po sněhu. Dva týdny nato jsem už po něm uběhl 25 kilometrů. Naučil jsem se totiž skrze tento aktivní pohyb daleko lépe poznat sám sebe. Rozváděl jsem si při něm energii a teplo po celém těle, uvolňoval si svaly a pracoval s různými mentálními pomůckami, které mi pomáhaly zvládat i extrémní podmínky a zátěž.

K tomu se připojila další událost, která to vše umocnila. V roce 2018 mi lékaři našli v krvi vysokou hodnotu cholesterolu a přítomnost nemoci zvané dna. To byl pro mě impulz k další změně. Přestal jsem jíst maso, těžce stravitelné potraviny a zcela skončil s alkoholem. Začal jsem jíst dokonce pouze obden. Vyhovovalo mi to tak. Naučil jsem se lépe naslouchat tělu a věnoval mu větší pozornost než hlavě, která mě dříve brzdila svými naučenými dogmaty a obavami. Po roce jsem v dalších krevních testech měl už všechny hodnoty zcela v pořádku. Zlepšila se mi výrazně kondice, zhubl jsem 15 kilogramů a tělo se mi zpevnilo. V neposlední řadě se mi výrazně navýšila životní energie.

Zajímal jsem se o vitamíny a minerální látky a začal je tělu dodávat ve formě přírodních doplňků stravy. Bavilo mě sledovat, jakých výsledků dosahuji, sdílel to s ostatními a inspiroval tak některé k podobným změnám. Dnes jsem držitelem světového rekordu v půlmaratonu běženém naboso po souvislém sněhu a ledu.

A další výzvy jsou přede mnou. Chci uběhnout plný maraton naboso a pouze na sněhu a bosky chci zdolat i ultramaraton v délce 100 kilometrů. To vše začalo před 3 lety mým osobním dramatem. A já dnes vděčím právě tomu rozchodu, mé expřítelkyni a běhu, za tu obrovskou proměnu, ke které mě dovedly.

Letos vydáváte neméně zajímavou autentickou knihu Zlaté dno, která vznikla při vašem pobytu ve vězení v Arabských emirátech. Pochopila jsem dobře, že je v ní něco jako poselství, že i v době izolace a restrikcí může být člověk šťastný? Co se tam lidé dozvědí a u koho v knihovně by neměla chybět?

Dodal bych: při mém nedobrovolném a nespravedlivém pobytu v arabském vězení. Zatkli mě totiž na letišti jako běžného turistu, kterého si spletli s jinou hledanou osobou. Navíc já v té zemi pouze přestupoval na jiné letadlo. Se skupinou lidí jsme letěli na moji oblíbenou Srí Lanku, kam se pravidelně a rád vracím. Tuto moji zkušenost jsem začal aktivně zapisovat na motáky a do darovaného notesu již několik dní po mém zatčení. Pochopil jsem, že i když jsem se ocitl v téměř bezvýchodné situaci, dokáži ji poměrně dobře zvládat. Nevěděl jsem kdy a jestli mě pustí na svobodu. Rozhodl jsem ale vše zaznamenávat pro případ, že bych to jednou mohl zveřejnit. Chtěl jsem lidem předat vzkaz, že i ty nejtěžší životní situace je možné zvládnout. A nejen to. Dokonce z nich i mnohé získat.

A to se vskutku týká i naší současnosti. Lidé musí žít musí žít v izolaci. Přišli o mnohé benefity, které určují naši představu o svobodném životě. Já se ve vězení naučil být šťastným i ve velmi těžkých podmínkách. Nevěděl jsem, kdy mě osvobodí, neuměl jsem jejich řeč, byl jsem v mnoha věznicích ve dvou emirátech. Zažil jsem právo šaría, poznal islám zespoda a byl na celách i s dvaceti dalšími spoluvězni. Přesto jsem si vytvořil svůj osobní řád, psal knihu a cvičil. Mentálním tréninkem jsem se stal šťastným a když mě po 66 dnech právníci obhájili, mohl jsem tuto moji zkušenost ohromně zúročit.

Proto je tento můj příběh i poselstvím dnešní doby. I v době koronavirové můžeme být šťastní a využít její obrovský potenciál ve svůj prospěch. Třeba už jen v tom, že se začneme více spoléhat na sebe než na vnější podmínky, které nám nyní nemohou zpříjemňovat život. Je důležité, abychom převzali zodpovědnost za své životy a své zdraví a nespoléhali se na to, že to za nás vyřeší ostatní. Jednoduše řečeno, štěstí a spokojenost je stav mysli a emocí a nemusí být podmíněn vnějšími okolnostmi ani našimi představami. Proto jsem knihu nazval Zlaté dno. Na každém dnu lze zároveň nalézt i ten největší poklad, v každé těžké situaci můžeme najít i velký osobní přínos.

Ve vašem širokém spektru zaměření má místo i životní styl. Sestavujete tzv. šťastné harmonogramy pro jednotlivce. Není to jen dieta, změna návyků, detoxikace, ale řada dalších aktivit v kombinaci s otužováním, sportem a pozitivním myšlením. Jak to funguje, kdo má o tyto vaše služby zájem?

Fungujeme jako počítač. Naše tělo je jako jeho hardware, do kterého naše mysl zadává programy čili software. Tělo se každému programu postupně přizpůsobí a pomocí pravidelného opakování se z něj stává nový fyzický návyk. Většina lidí si takto bohužel vybudovala mnoho zlozvyků, které jim komplikují život v mnoha ohledech. Šťastné harmonogramy jsou denní a postupně gradující doporučující návody, které zcela příjemnou a postupnou formou pomáhají klientovi upravit váhu, vyčistit tělo, zlepšit si zdravotní i psychický stav a obnovit životní energii. Díky tomu získá dostatek síly a odolnosti, aby mohl čelit jakýmkoliv životním překážkám, byl optimističtěji naladěn a přitahoval si tak do života příjemnější okolnosti.

Zároveň přitom respektují jeho časové, prostorové, fyzické a zdravotní dispozice. Vytvořil jsem je na základě mých terapeutických zkušeností a vlastního úspěšného aplikování. Můj osobní harmonogram mi pomohl snížit váhu o 15 kilogramů, zformoval mi postavu, uzdravil tělo, upravil mi vysoký cholesterol, zlepšil psychiku, odolnost a kondici. Dodal mi velké množství energie a naučil disciplíně a vytrvalosti. Díky ní už dokážu své plány dokončovat a úspěšně realizovat.

Nejdříve je s klientem potřebná osobní konzultace skrze terapeutický rozhovor. V něm získávám informace k následnému vytvoření jeho osobního harmonogramu. Zároveň mu pomáhám uvolňovat některé mentální programy, které blokují nedostatečnou víru a sebevědomí. Po dobu jednoho měsíce si klient buduje nové a zdravější návyky. Po třiceti dnech proběhne další, on-line nebo telefonická konzultace, ve které společně zhodnotíme výsledky a navážeme na ně dál. Spolupráce končí po třech měsících. Do té doby jsem klientovi stále k dispozici s podpůrnou radou nebo motivačním povzbuzením.

Pořádáte i zážitkové semináře – učíte lidi přecházet přes žhavé uhlí, střepy, zbavujete je strachu a oni překonávají své hranice, vystupují z komfortní zóny a přijímají různé výzvy. Mohou díky vám uplatnit lépe svůj talent v profesním životě a plnit si tak své sny?

Přechod přes žhavé uhlí.Zdroj: Archiv J. ŠálkaPředem bych chtěl upravit, že lidi neučím přecházet žhavé uhlí a střepy, ani je nezbavuji jejich strachů. Tyto techniky jsou na mých seminářích jen jistými simulacemi, které lidem fyzicky vyvolají jejich strachy. Obavy z poranění, popálení nebo ze selhání. Na semináři se spíše soustředíme na to, jak jim v běžném životě čelit a jak je překonávat. Já jim pomocí mého vlastního přechodu přes žhavý nebo ostrý koberec ukazuji, že to překonat lze, a dokonce i bez sebemenší újmy. Lidé jsou většinou nadšeni a spontánně se poté sami přidávají a přecházejí též. Je to ale zcela o jejich svobodném rozhodnutí, není to podstatou těchto seminářů.

Zároveň myslím, že strach do našich životů vždy patřil a patřit bude. Pomáhá nám chránit nás. Nesmí nás ovšem ovládat, jen upozorňovat na jistá nebezpečí. My si ukazujeme, jak mu nepodlehnout a využít co nejlépe jeho potenciál. A to je samozřejmě velmi dobře uplatnitelné v běžném profesním i osobním životě. Člověk na takovéto akci získá větší sebevědomí a naučí se lépe čelit zátěžové a stresové situaci. To mu umožní být jak úspěšnějším, tak klidnějším a šťastnějším. A takový člověk si může daleko snáze plnit své sny a touhy. Více totiž věří ve své schopnosti i v jejich realizaci.

Organizujete i společné cesty do zahraničí. Lidé s vámi mohou jet a trávit dovolenou u moře. Čím jsou tyto pobyty v Řecku specifické?

Pořádám pobyty také na Srí Lance a v Bosně a Hercegovině. Často se jich účastní lidé, kteří mají zájem o osobní rozvoj a sebepoznání. I když se často většinou neznáme, přesto většinou vytvoříme kompaktní partu lidí, která si mezi sebou rozumí a mnohé se o sobě i od druhých dozví. Řada z nich se zajímá o psychologii, astrologii, léčitelství a další podobné i alternativní nauky. To je jedna specifická vlastnost těchto cest.

Díky tomuto podobnému přístupu k životu se mezi námi cítí dobře jak rodina s dětmi, senioři, jednotlivci, tak tokající páry. Aspoň na několik dní a týdnů se staneme takovou velkou společnou rodinou. Často zde vznikají přátelství, která dlouhodobě přetrvají. A v tom bych viděl další výjimečnost.

Zároveň se snažím, aby se lidé na těchto pobytech cítili co nejsvobodněji a nedoléhal na ně tlak nějaké přílišné organizovanosti a povinností. Mohou se účastnit různých výletů na zajímavá a někdy dokonce i pro běžné turisty nedostupná místa. Mohou čas strávit jen na pláži nebo naopak jej co nejaktivněji využít. Ale také nemusí. Pro mě je důležité, aby se lidé vraceli s co nejkrásnějšími a nejpřínosnějšími zážitky, byli odpočatí a měli pro další život mnoho síly a energie. Každý pobyt je také sám o sobě specifický.

Srí Lanka je nádherný ostrov, který je potřeba poznat, a tak navštěvujeme historické památky a čajové plantáže, sloní kempy a safari, stoupáme k nejkrásnějšímu východu slunce na hoře Adams Peak, koupeme se v oceánu… Pobyt v Bosně a Hercegovině je spíše výpravou. Cestujeme minibusem, obdivujeme bosenské pyramidy, sjíždíme řeku na raftu, v Medjugorje prožíváme duchovní obrodu a v divokých vodopádech a v moři se koupeme. Do Řecka se vracím nejčastěji. Putujeme po stopách Aristotela a Alexandra Velikého, navštěvujeme nádherné vodopády, objevujeme nejkrásnější místa ostrova Thassos a stoupáme až na vrcholky mýtického Olympského pohoří. Ubytovaní jsme přitom poblíž nádherné pláže.

Takže každý pobyt, výprava a cesta má svoji vlastní výjimečnost a já miluji vracet se do těchto krásných míst a zprostředkovávat jejich poznání i ostatním.