Nedaleko Jindřichova Hradce ve vsi Děbolín stojí velký statek. Uprostřed jeho dvora najdete stojany s keramikou, dřevěné lavice a okouzlující pavlač. Prostředí působí příjemnou rodinnou atmosférou.

Statek byl dva roky opuštěný a na prodej. Dvaačtyřicetiletá výtvarnice se rozhodla ho před devatenácti lety koupit. Hledala v té době dům blízko Jindřichovu Hradci a na vesnici. „Nechtěla jsem úplnou samotu, a to kvůli dostupnosti lékařů a úřadů. Nejdříve jsem si myslela, že tady budeme bydlet a vybuduji si zde dílnu. Postupem doby dílna trochu ustoupila penzionu a dnes máme postaveno pár metrů odtud malý rodinný domek," vysvětluje. Do budovy musí stále investovat. Fasáda stále ještě nevypadá podle jejích představ. „Je to nekonečný příběh starání se o chalupu," říká. Spolu s manželem museli předělat kompletně všechny střechy a objekt zrekonstruovat. Dostávali se sice do dluhů, ale ničeho nelitují a dnes si gratulují, co dokázali. „Najímali jsme si malé firmy. Nebáli jsme se, byli jsme mladí, plní energie a vydělali jsme si na to keramikou. Tenkrát tato řemesla ještě vydělávala," popisuje.

Chalupu není zrovna lehké udržovat, ale se vším jí pomáhají kolegové a manžel. Podle umělkyně muž zvládá všemožná řemesla a nevidí v ničem problém. „Většinu věcí jsme schopni si udělat sami. Když jsme tady měli zedníky, dělali jsme jim s kolegyněmi přidavače a naučili jsme se tak dost řemesel," usmívá se výtvarnice, která si sama celou chalupu vymalovala i vybavila a vyzdobila keramikou.

Penzion nabízí celoročně celkem 29 lůžek, tedy deset pokojů, a to jak pro rodiny, tak i páry. Hosté mají na výběr z několika typů pokojů. Každý je jiný a něčím specifický. Lidé vyhledávají třeba královský, andělský nebo vodnický pokojíček. „Snažím se třeba i o historické vybavení pokojů. Proto, když známí vyklízí půdu, často mi volají, abych si přijela něco vybrat. Zkrátka o mně ví, že jsem trochu vetešník," směje se Romana Michalisko Hulíková. Pokoje jsou sladěné, a dokonce i dlaždice v koupelně korespondují s okolím. Na vaně najdete třeba andělíčky nebo rybičky. Ve vodnickém pokoji na skříni narazíte třeba na hrnečky, kde jsou schované i dušičky.

„V místnostech využíváme i techniku, kterou si u nás mohou sami návštěvníci vyzkoušet. Tím myslím třeba ubrouskovou," vysvětluje. Ubytování nabízejí celoročně. „Chceme, aby si zde odpočinula celá rodina, a vytváříme jim tady příjemnou atmosféru. Hosté se musejí cítit opečovávaní jako doma. V tomto duchu se nesou i naše pracovní vztahy. V naší profesi je to důležité, jinak by to bylo znát na našich výsledcích," říká .

V Penzionu Keramika se soustředí také na rodiny s dětmi. V pokojích proto jsou k dispozici nočníky, postýlky, vaničky, hračky a venku pískoviště. „Do budoucna plánujeme venku na zahradě vytvořit další zázemí pro děti, a to třeba bazén, trampolínu nebo lezeckou stěnu," doplnila. Hostům pečou také domácí buchty a pověstnou bábovku. Kuchyň tvoří keramické talíře a hrnky, které si sami vyrobí. „Za draho umí postavit každý, ale my se snažíme o to, abychom se mohli o všechno přičinit sami. V tom nám pomáhají i lidé ze vsi, " hodnotí. Ve většině prostor majitelé nezamykají, aby hosté měli všude přístup. Jejich vztahy se zakládají na důvěře, což návštěvníci ocení.

Kromě toho pro veřejnost chystají i řadu zajímavých akcí. Na jaře pletou společně pomlázky, malují vajíčka, o čarodějnické noci vyrábí třeba pavouky. „Nedávno jsme měli pohádkovou akci. Chodili jsme tady v kostýmech, které jsme si sami ušili, a na podzim chystáme vodnickou dílnu. Naši hosté mají také neomezený přístup do dílny. Pro veřejnost je otevřena také, ale pouze ve všední den od 10 do 16 hodin. O víkendu pouze po domluvě," uvedla Romana Michalisko Hulíková, která se těší na každého návštěvníka.

Lucie Schmiedová