Štěpánek Netolický patřil do hvězdného tria jihočeských rybníkářů a stavitelů spolu s Mikulášem Ruthardem a Jakubem Krčínem.

Unikátní projekt slavného rybníkáře

Štěpánek Netolický poznal celou třeboňskou rybniční soustavu. Vznikalo stále více nových rybníků a začaly problémy se zásobováním vodou. Rybníky trpěly nedostatkem čerstvé vody. Proto se Štěpánek rozhodl v roce 1508 vyprojektovat dodnes obdivované jedinečné středověké vodohospodářské dílo, které mělo přivádět do těchto rybníků „živou" vodu z nedaleké řeky Lužnice.
Vypracoval návrh na vybudování stoky, která třeboňské rybníky proměnila v ucelenou rybniční soustavu. Vyměřování trvalo Štěpánkovi plné dva roky. Částečně pro svůj záměr využil již tehdy vybudovanou takzvanou „Landštejnskou stoku", která pocházela již z doby Landštejnů, kteří započali s její výstavbou.

Landštejnská stoka nebyla to pravé

Záměrům Štěpánka ovšem tato stoka nevyhovovala. Měla malý průtok, během toku bažinatými lesy sbírala „mrtvou" kyselou vodu z rašelinišť, která byla značně studená a zcela nevhodná pro chov ryb. Štěpánek dokončil spojení starších úseků s nově vybudovanými a využil zde vhodně přírodních podmínek a také i původní Landštejnské stoky dlouhé 18 km, která vedla vodu z řeky Lužnice. Prodloužil novou stoku až k Veselí nad Lužnicí, kde se do řeky Lužnice opět vrací. Dovršil funkci stoky, která dostala později název „Zlatá stoka", nazvaná tak podle užitku, který přinášela rybničnímu hospodářství Třeboňska.
Tak vzniklo v letech 1508 – 1518 dodnes geniální dílo, které udivuje projektanty a stavitele vodohospodářských děl. Od doby svého postavení plní Zlatá stoka stále vynikajícím způsobem svojí prvotní a hlavní funkci, kterou je důmyslné napájení a propojení rybníků Třeboňska s řekou Lužnicí a dodávat jim životadárnou vodu. V době svého vzniku představovala v pravdě mistrovské vodní dílo vodního stavitelství a byla prvním významným kanálem v Čechách vůbec. Štěpánek Netolický dokázal s pomocí primitivních měřících přístrojů a s partou dělníků – rybníkářů, kteří měli pouze lopaty, krompáče a kolečka, zaměřit a postavit toto významné vodní dílo.

Zlatá stoka plní  svou roli dodnes

Začíná nad samotou Pilař stejnojmenným jezem z Lužnice, nedaleko obce Majdalena. Pokračuje přes polesí Barbora a vede přes tyto lesy vodu k Opatovickému rybníku, který sousedí s rybníkem Svět v Třeboni. Pod Třeboní je napojena na rybníky Velký Tisý, Koclířov, Dvořiště, Záblatský, Bošilecký a celou řadu menších rybníků. Obtéká městečko Lomnici nad Lužnicí a je na ní dále napojen rybník Ponědrážský. Před návratem do řeky Lužnice přibližně 2 km před Veselím nad Lužnicí zásobuje jeden z největších rybníků, kterým je Horusický, se 415 ha vodní plochy.
Zlatá stoka je vedena tak, aby napájela a vypouštěla všechny hlavní rybníky na Třeboňsku a toto dílo dodnes zajišťuje distribuci vody na 29 rybnících třeboňské rybniční soustavy. Na toku Zlaté stoky a na jejích náhonech bylo v minulosti provozováno 19 mlýnů, bylo to i pohánění pil, sloužila k plavení palivového dříví ze vzdálených lesů do města Třeboně a v suchých létech sloužila i k závlahám „Mokrých luk", na kterých stojí typické seníky dokreslující kolorit zdejší krajiny.
Velice zajímavé jsou technické parametry kanálu Zlatá stoka. Má délku 45,5 km s průtokem přibližně jednoho až dvou kubíků za vteřinu, široká je 2 až 4 metry a hluboká od jednoho do jednoho a půl metru. Její celkový absolutní spád, rozdíl výšek mezi úrovní jezu Pilař na Lužnici při výtoku a vtoku zpět do Lužnice činí 32,5 metru, ve skutečnosti je sklon na kilometr délky pouhých 28,5 cm.
Právě zde vniká Štěpánkova měřičská genialita. Jak a čím mohl tak nepatrné sklony vyměřit? Vždyť nebyly mapy, nebyly výškopisné polygony. Odpověď bude dílem v jeho tvůrčí intuici přírody znalého člověka, dílem v jeho dlouholetých zkušenostech a odborné zručnosti.
Přestože byla Zlatá stoka vybudována uměle, začlenila se během staletí své existence dokonale do třeboňské krajiny a působí zde dnes naprosto přirozeným dojmem. Téměř celý její tok je lemován pásem stromů a keřů, které plní v krajině řadu funkcí.
Tyto porosty zpevňují břehy vodního toku, zabraňují splachu půdy z okolí sousedících z tokem do jejího koryta, zmenšují výpar vodní hladiny, významně podporují a zvyšují samočistící schopnost vody.  V pobřežních porostech nachází své životní prostředí řada živočichů, pro které jsou tyto porosty často jediným útočištěm. Typickým zástupcem savců, obývající Zlatou stoku, je ohrožená vydra říční.
Zlatá stoka nemá pouze význam pro třeboňské rybářství, ale tvoří jakousi páteř „Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko", která vznikla v roce 1979. Po značném  úsilí byla  Zlatá stoka  v roce 2002 vyhlášena jako přírodní kulturní památka. Plně  si to tohle vodní  historické  dílo zaslouží.

MIROSLAV KRÁL