Jsem pes, vesnický buran, a hledám stejně založeného pána s domem a zahradou. Tak by zřejmě zněl inzerát, který by si podal Aron, kříženec pravděpodobně bull plemen z útulku v severočeském Děčíně. Pes se za tři roky svého života ještě nedočkal toho pravého domova. Naopak. Za svůj krátký život si prožil samý stres a utrpení a to se podepsalo na jeho povaze. Dnes už téměř po rocev děčínském útulku ale dělá pokroky a vyhlíží pána, který by jej měl rád a bude mu ochotný dát dostatek času a prostoru, aby si zvykl a dokázal k člověku přilnout.

Příběhu psa se zlomenou duší se Deník začal věnovat na jaře. Jako odrostlé štěně Arona našli houbaři přivázaného ke stromu. Tlamu měl zafixovanou izolepou. Co si prožil před tím, než k tomu došlo, není známo. Záchranou, ošetřením a převozem do brněnského útulku však jeho utrpení neskončilo. Trápení si zažil i v pochybném varnsdorfském azylu nebo dočasné péči. Několikrát ve svém životě změnil prostředí, jedno peklo střídalo druhé. Lidská ruka pro něj neznamenala pohlazení, ale bolest. Aron se stal nedůvěřivým, vznětlivým, smutným a rezignovaným psem.

Petra Konečná a její zvířecí terapeuti.
Canisterapeutka Petra Konečná: Každý den zažívám nový zázrak

Osudu Arona si všimla zkušená pejskařka Marcela Wichlasová, jež se rozhodla udělat vše pro to, aby pes získal nový domov. Deník oslovila s žádostí o pomoc.

„Představuji si k němu pána, který maká na zahradě, pak si sedne, dá si cigáro, Aron přijde, podrbou se spolu a zase si celý zbytek dne půjdou po svém,“ řekla s nadsázkou pejskařka.

Aron svým vzhledem může působit nebezpečně, zvlášť s náhubkem, který v lidech ten dojem může vyvolávat. Naopak jde ale o klidné zvíře, které se dobře snáší s jinými psy. „Je kliďas a lenoch, 20 hodin denně zvyklý v kotci, kde je spokojený. Ten jeho přístřešek nebo kotec ale musí být dobře zateplený. Není připraven snášet takovou tu naši lásku 24 hodin denně. Je to pes, který má rád svůj klid,“ doplnila Wichlasová.

Za dobu strávenou v útulku udělal Aron mnoho pokroků, pouze manipulaci s ním je nutné provádět pozvolna a pozitivně. Právě pozitivní motivace u Arona podle slov Wichlasové bude fungovat. Důležitou součástí je odměnit okamžiky, kdy se pes zachová správně. A naopak ignorovat ty, kdy se pes správně nechová.

Pes. Ilustrační foto
Kopie psa za milion. Po světě pobíhají klony mazlíčků

Několik lidí už o Arona zájem projevilo. Někteří však nakonec nepřijeli, u jiných nesplnil hned na první dojem jejich očekávání. Pes totiž nejeví zájem.„Lidé, co čekají, že přijdou a přeskočí jiskra, tak tady rozhodně nepřeskočí. Pokud to tedy není chlap. S chlapem je možné, že přeskočí jiskra hned na první dobrou,“ usmála se Wichlasová a dodala, že muže Aron preferuje.

Aron přesto čeká na vhodný domov už dlouhou dobu. Na vině může být právě to, že klame tělem.
„On vypadá jako pitbull, takže z něj lidé mají takový pocit, ale on takový povahově vůbec není,“ řekla.
Aron váží 24 kilogramů, je tedy poměrně drobný. Jde o kastrovaného, zdravého psa. „Když ho někdo bude chtít do bytu nebo baráku, tak se bojím, že mu to může lézt krkem. Potřebuje svůj osobní prostor, odkud může lidi pozorovat. Do malého bytu určitě ne, do velkého bytu by si asi dokázal uvyknout,“ upřesnila Wichlasová s tím, že se na ni zájemci mohou obrátit na telefonu 604 701 313. Novému majiteli je připravena pomoci, předvést mu, co pes zná, a ukázat, jaks ním správně pracovat, aby se rozvíjel dál.

Aronův život
Arona našli jako odrostlé štěně hluboko v lese houbaři. Měl tlamku přelepenou izolepou a byl přivázán ke stromu.Po ošetření putoval do záchytných kotců v Brně.

V krátké době putoval do adopce, kde si ale nesedl s domácí kočkou. Aron získal nálepku problémového psa a vrátil se zpět do kotců. Putoval do Azylu Enigma ve Varnsdorfu, neschváleného útulku (zaměřoval se na problémové psy), kde znal jen kotec, zimu a hlad.

Z azylu putoval do pochybné dočasné péče, kde pokračovalo jeho trápení. Vrátil se do Enigmy, kterou následně Krajská veterinární správa zavřela. Psy vysvobodila všímavost lidí. Putoval do útulku v Děčíně, kde o něj bylo konečně dobře postaráno.

Adoptovala si jej rodina, která mu chtěla vše vynahradit. Aron ale byl příliš rozmazlován. Po nevhodné manipulaci se ohnal po členovi rodiny. Vrátil se zpět do útulku v Děčíně.

Pejskařka: Aron je šťastný ve psím kolektivu

Chodí pěkně na vodítku, má rád psy, baví ho čichat. Seznamte se s Aronem.

Jaké dělá po několikaměsíční práci Aron pokroky? To o něm prozradila pejskařkaMarcela Wichlasová.„Můžeme bezpečně říct, že není žádný zabiják. Jediné, s čím má občas problém, je manipulace. Vzhledem k peklu, které v životě zažil, se nelze divit, že se lidských rukou bojí a reaguje nepřiměřeně. Proto je ideální s Aronem pracovat tzv. pozitivním posilováním. Tedy tak, aby kýžené, chtěné chování sám vymyslel,“ uvedla Wichlasová.

Na vodítku Aron chodí pěkně. Na nikoho neskáče, netahá, nechá si bez problémů nasadit obojek a případně i náhubek. „Většinu procházek už absolvujeme bez náhubku. Jenom mezi pejsky ještě náhubek dáváme. Za prvé to je prostě jistější a za druhé nechceme, aby tuto důležitou dovednost Aron zapomněl,“ vysvětlila.

Býk Gerik z Cunkova.
Vysoké částky nejen za umělecká díla. Plemenného býka vydražili za 150 tisíc

Aron je velmi šťastný ve psím kolektivu. Pravidelně ho pejskaři berou do skupin, kde jsou štěňata, dorostenci a fenky. Zkraje se snažil hodně nakrývat, nyní je ale po kastraci, takže toto chování nejspíš vymizí zcela. Chování navíc zřejmě pramenilo z rozrušení.

„Ale i v takovém případě se fenkou nechal v klidu odkázat do patřičných mezí. Štěňata miluje všechna. Bez ohledu na věk, velikost, pohlaví. Je to báječný, zvědavý strejda,“ řekla pejskařka, která jej pravidelně venčí.

Jeho chováním ke psům je velmi příjemně překvapená. „Dokonce si myslím, že mu psí kolektiv hodně pomáhá uvolnit a neřešit lidi. Vyběhání s pejsky je pro něj zatím tím nejcennějším. Cennějším než všechny druhy pamlsků,“ dodala.

Arona baví čichání, tomu se věnuje intenzivně. Pejskaři by jej tak rádi k práci nosem směrovali.

Dante už nový domov našel
Pejskařka Marcela Wichlasová už pomohla nejednomu psu. Jedním z nich je také Dante, který čekal na nový domov v útulku rok. Šlo o velmi bojácné zvíře.„Když se pak jedni lidé zmínili, že by chtěli ještě druhého pejska, tak jsem je zkusila vzít seznámit s Dantíkem,“ uvedla Wichlasová.

Zájemci za Dantem dojížděli do útulku čtvrt roku a pak se jej ujali. Vznikl ale nesoulad, Dante se u nových páníčků začal horšit. Nemohli s ním ani vyjít ven z bytu. Vrátil se tak do útulku. Dante se stále bál úplně všeho. „Sluníčka, větru, mraků, stromů, deště. Chodil se staženým ocasem a štěkal,“ popsala Wichlasová. Když se na něj podruhé usmálo štěstí u jiné rodiny, nastaly další komplikace. Zájemkyně z Chomutova po adopci s pláčem volala paní Marcele, že s nimi Dante nechce jít do domu.

„Tak jsem jim říkala: běžte si vyndat věci z auta, dejte si kafe… A on nakonec přišel. Ale bál se jít dveřmi. Bál se pak ven z branky, bál se všeho. Teď to bude rok, co ho mají, strašně rychle se to začalo zlepšovat,“ dodala s úsměvem.

Z Danteho je milý, empatický pes, který miluje děti. Nerozhodila ho už ani rekonstrukce oplocení.